Druhou adventní neděli jsem se domluvila s klukama z TMB, že se sejdeme na Hostýně. Oni šli víkendový přechod a já jsem si chtěla udělat výlet.
Dorazila jsem autem do Bystřice pod Hostýnem, vylezla ven a ta zima! Parkovné by mě stálo stovku, povolení k výjezdu nahoru taky. Volba byla jasná, dnes to prostě bude pohodička na dámičku a vyjedu si to nahoru autem.
A tak jsem vyjela. Těšila jsem se jako malá, už jsem se viděla v teple u čaje. Hostýn je prý krásné místo, nikdy jsem tam nebyla. Musela jsem trochu zpomalit, na cestě bylo víc a víc ujetého sněhu. Asi 2 km před koncem auto zpomalilo tak, že jsem musela podřadit. A nic, skoro nejelo, takže jednička? A hrabání. Tak to jsem v háji. Zkusila jsem zacouvat, ale auto si jelo, kam chtělo. Sakra. Zanedlouho za mnou zastavilo další auto, jedno mě předjelo, ale zastavilo kousek nade mnou. Klouzalo to všem. I lidem, co z aut vystoupili. Nešlo to ani nahoru, ani dolů. Navíc moje auto začalo i přes ruční brzdu ujíždět. Měla jsem tep sprintéra v cíli a nevěděla, co budu dělat.
Rada od přítele na telefonu zněla jasně - podložit kola smrkovými větvičkami (ano, v listnatém lese), obvazy z lékárničky (musela bych jich mít metry), obtočit kola tažným lanem (co? kde to najdu?), zasypat pískem (to někdo vozí?) a pak že to půjde. Jo!🤣
Moc si té dobře míněné rady cením, ale holce, která je vyloženě technický typ a poznává auta podle barvy (ale zase umí pojmenovat různé odstíny), to fakt bodlo. A tak jsem stála venku u auta a snažila se aspoň vypadat dobře. 😂
Kousek pode mnou zastavil autobus a všichni z něj vyskočili smíření s tím, že zbytek už musí pěšky. Naštěstí pro nás. Došli k nám tři kluci, kteří pomohli řidiči pode mnou. Na vlastní oči jsem viděla, jak auto na ledu otočili jako hračku jen tím, že do něj párkrát zatlačili. Mezitím se na mé auto neovladatelně řítilo další auto v protisměru. Snažila jsem se skrýt hysterii, která mě pomalu ovládala, hlavně ať to nikdo nevidí, nejsem přece žádná hysterka, že jo. Naštěstí ho kluci zvládli nějak zkorigovat a projelo kolem bez ztrát na majetku i životech.
Na řadu přišlo mé auto. Kluci byli tak hodní a jali se pomoct i mně. S úlevou jsem jim odevzdala klíče a ať se děje, co se dít má. Asi jsem měla fakt štěstí, protože borec, co sedl za volant, prý školí instruktory na jízdu ve sněhu. Tak super. Otočil moje auto jakoby nic, sjel do bezpečné vzdálenosti, kde už to neklouzalo tak moc a vylezl s tím, že si to moc užil. Tak aspoň někdo! Nabídla jsem jim perníčky, které jsem vezla klukům a šli jsme každý svou cestou - já teda tou bezpečnější - dolů.
Až budete mít prostor, zajeďte si na Hostýn, za 100 Kč tam teď v zimě rozdávají adrenalinové zážitky!
