Když jezdím do práce, beru si na Kobylisích do tramvaje deník Metro. Během patnáctiminutové cesty na Palmovku jej zběžně očtu. Úmyslně očima přeletím i články, které bych jinak na PC ani nerozklikl ...
Oni tam nedávají, co by nikoho nezajímalo. Pak by si deník cestující nebrali a nebyly by příjmy z reklam v deníku obsažených ... Takže se udržuju v obraze, co tak běžného cestujícího pražské MHD zajímá. Uf. To byl úvod.
Ale teď jsou prázdniny ... Avšak "pracuji na projektu", který mě i tak ráno zavedl na Kobylisy. Třeba o tom na Hive taky napíšu ... Zkrátka jsem si dnes zase vzal deník Metro a přeletěl tam v kulturní rubrice článeček o prezentaci filmu Sbormistr na festivalu v Karlových Varech, i o filmu samotném. A něco mě k tomu napadlo. Uf. Druhý úvod.
Takže Sbormistr, film inspirovaný skutečnými událostmi kolem dětského sboru Bambini di Praga. Moje matka u nich v raném dětství a mládí zpívala. To se ono těleso ovšem ještě jmenovalo Dětský pěvecký sbor Československého rozhlasu ... Pár mých spolužaček ze základky i ze střední tam také působilo. Později i jedna moje žačka. Tak zavzpomínám na to, co jsem se od nich mezi řečí dozvěděl.
I moje matka příležitostně vzpomínala. Nevím, proč o tom vůbec mluvila. Bylo to dřív, než propukl ten skandál ... Že mezi manželi Kulínskými byl větší věkový rozdíl. Ověřil jsem si to. Dvacet pět let. Je to hodně?
Paní Blanka zpívala ve sboru od svých 10 let a v 19 se provdala za svého sbormistra, pana Bohumila staršího. Tomu bylo tehdy 44. Paní prý vypadala mladistvě a oblékala se jako děvčátko. A svého muže si hlídala před sboristkami jako ostříž ...
Moje matka u zpěvu nevydržela. Prý jí pěvecká kariéra za to všechno okolo nestála. Když pak skandál pana Bohumila syna vypukl, nijak to nekomentovala.
Moje spolužačky mluvily podobně. O starším panu Bohumilovi. Některým to za vstup do světa múz stálo, některým ne. Stejně to komentovala i moje tehdy neplnoletá žačka. Že to patřilo k věci ... To už se bavíme o mladším panu Bohumilovi.
Zkrátka showbyznys (dříve být komediantem) je showbyznys. Když si otevřete hospodu, musíte se smířit s tím, že Vám tam polezou lidi. Nebo si ji musíte zřídit na mýtince u lesa. Když chcete být herečka, nebo zpěvačka ... V kolika letech máte dost rozumu, abyste věděla, co Vám za to stojí nebo nestojí? Po třiceti letech pak na někoho můžete podat žalobu.
Ale tady neskončím. Ve filmu hrála třináctiletou zneužitou sboristku třináctiletá herečka, Kateřina Falbrová. V článku vzpomínala na spolupráci s koordinátorkou intimity a sexuální koučkou Martinou Čurdovou. (Jsme velmi bohatá civilizace. Indické desetileté nevěsty takové koučky asi nemají.)
Když si slečna Falbrová s otcem studovala scénář, nechtěl jí tatínek některé scény povolit. Ale v některých zaskočila plnoletá dublerka ... A něco jí prostě stálo za to, být tou hérečkou ... Ale už to studium scén ...
Abych vybral pasáž z článku ... drama dívky " ... která se v extrémně soutěživém kolektivu snaží prosadit ..." Hele ... Na obsazení téhle role asi byl konkurz, ne? Není tohl nakonec taky tóóó, to extrémně soutěživé prostředí?
Tady bych mohl zase skončit. Ale ... Každé povolání má svoje. Co když chcete být sportovkyně? Tak některé to taky berou přes postel, aby se dostaly na soupisku. Ale většinová otázka zní: "Začít brát, či nezačít?"
Tělocvikářka na jedné ze škol, kde jsem působil, vzpomínala na svoje nadějné sportovní začátky. Byla ve skupině s pozdější rekordmankou, olympioničkou ... A ta druhá se najednou prudce zlepšila. Ale moje pozdější kolegyně chtěla mít děti a zdravé děti. A tak brát odmítla. To jí taky ještě nebylo osmnáct ... Ale musela volit.
Kdo chce s vlky žíti, musí s nimi výti. Kdo chtěl za minulého režimu něčeho dosáhnout, "musel" mít rudou knížku. Pokud mu to za to stálo.
Každý z nás musíme v životě volit, co nám za to stojí. Není to jen účelový sex, anabolika a steroidy, nebo členství ve straně. Denní drobné volby. Ale neskončím mravokárně, že se každý máme rozhodovat tak, abychom se mohli sami na sebe podívat do zrcadla ... Skončím velmi cynicky.
Ať kdokoliv (z nás, z lidí) provede(me) cokoliv, jakoukoliv trapárnu, sviňárnu, zločin ... Vždycky si to sám před sebou dokáže(me) zdůvodnit, vysvětlit a ospravedlnit se. Myslíte, že němečtí nacisté litovali svých činů? Výjimečně, většinou účelově ...
Konec dnešní úvahy. Jdu "vařit". Tak co, obohatil jsem dnes duševně někoho svými jsitě hlubokými myšlenkami?
