Last Saturday, Czech Television held an open house. I found out about it because one member of our family works for this organization.
I am not an avid viewer of television programs, but this television station is a public institution financed by license fees. As a payer of these fees, I therefore feel obliged to go and see how my money is being spent there.
The first photograph shows the Czech Television logo at the main entrance. It is also clear that there was not much interest in visiting this institution. At least not at 9 a.m. on a Saturday.
Minulou sobotu pořádala Česká televize den otevřených dveří. Dozvěděl jsem se o tom, protože jeden člen naší rodiny pro tuto organizaci pracuje.
Nejsem vášnivým divákem televizních programů, ale tato televizní stanice je veřejnoprávní institucí financovanou z koncesionářských poplatků. Jako plátce těchto poplatků proto cítím povinnost jít se podívat, jak se tam moje peníze utrácejí.
První fotografie zachycuje logo České televize u hlavního vchodu. Je také zřejmé, že zájem o návštěvu této instituce nebyl nijak velký. Alespoň ne v sobotu 9 hodin ráno.
I'll start with something sad. The event took place under strict security measures. At first, I was taken aback. Then I started thinking about it.
About four years ago, I visited the Dresden Christmas market with my son. The event was ruined by a psychopath who, gun in hand, demanded entry to the local radio station, where he wanted to read a statement.
When the employees barricaded themselves in front of him, he went to the market, where he shot two people, I think, and then the police shot him.
What I mean is that any broadcast, especially a nationwide one, is literally a magnet for all kinds of lunatics who want to get on the air.
And, of course, television is a strategic institution that can be attacked from abroad, or from which a coup d'état can be declared. A few years ago, I would never have thought of this. But Europe is no longer a safe place.
I am attaching a photo of reporting equipment for war zones. Helmets and bulletproof vests are often more important than television equipment.
Začnu něčím vlastně smutným. Akce probíhala pod přísnými bezpečnostními opatřeními. Zprvu mě to zarazilo. Pak jsem o tom začal přemýšlet.
Je to asi čtyři roky, co jsem navštívil se synem drážďanské vánoční trhy. Akci nám pokazil psychopat, který se domáhal s pistolí v ruce vstupu do lokální rozhlasové stanice, kde chtěl přečíst nějaké prohlášení.
Když se před ním zaměstnanci zabarikádovali, odešel do tržnice, kde zastřelil tuším dva lidi a pak policie zastřelila jeho.
Tím chci říci, že jakékoliv vysílání, zejména celoplošné, je doslova magnetem pro magory všeho druhu, kteří se touží dostat do vysílání.
A samozřejmě televize je strategickou institucí, na kterou může být veden útok ze zehraničí, případně odtud může být vyhlášen státní převrat. Ještě před několika lety by mě tohle vůbec nenapadlo. Ale Evropa přestala být bezpečným místem, jakým posledních pár desetiletí bývala ...
Přikládám fotografii vybavení pro reportéry ve válečných zónách. Helmy a neprůstřelné vesty jsou často důležitější než televizní vybavení.
Similar to castles and chateaus, there were three tour routes here. We visited two of them. Each route began with a security gate, which I couldn't go through because of my pacemaker.
My experiences with these gates at various locations in the Czech Republic and abroad would be enough for a separate article. What those good people do when I wave a piece of paper under their noses and show them my post-operative scar. But I won't write about that today.
My wife and I chose two tours. The first one was about television technology. There's a lot of it everywhere. And I don't understand it at all.
Podobně jako na hradech a zámcích zde byly tři prohlídkové trasy. Navštívili jsme dvě z nich. Každá trasa začínala bezpečnostním rámem, kterým jsem kvůli kardiostimulátoru nemohl projít.
Moje zkušenosti s těmito rámy, respektive s jejich obsluhou, na různých místech v České republice i v zahraničí by vydaly na samostatný článek. Co ti milí lidé dělají, když jim mávám před nosem kusem papíru a ukazuji jim svou pooperační jizvu! Ale o tom dnes psát nebudu.
S manželkou jsme si vybrali dvě prohlídky. První byla o televizní technologii. Té je tam všude hodně. A já jí vůbec nerozumím.
There are many studios in the television building. Large and even larger ones, small and tiny ones. Here, we were taken care of by a technical employee who felt the need to explain everything in detail to everyone. I remember him saying that every average YouTuber has this equipment at home nowadays. Okay, I believe him.
V televizní budově je mnoho studií. Velkých a ještě větších, malých a malilinkatých. Tady se nás ujal technický zaměstnanec, který měl potřebu všechno všem dopodrobna vysvětlovat. Pamatuji si, že říkal, že tohle vybavení má už dnes doma každý průměrný youtuber. Dobře, věřím mu.
This is half of the newsroom. I don't remember if it's foreign or domestic news. The other half is in the mirrored part of the room.
Toto je polovina redakce zpravodajství. Nevzpomínám si, jestli se jedná o zahraniční nebo domácí zprávy. Druhá polovina je v zrcadlové části místnosti.
I'm not exactly a fan of modern inventions. I have trouble connecting my computer at home. This is a home television from 1954. I don't understand how anyone could have made this.
Nejsem zrovna fanoušek moderních vynálezů. Mám potíže s připojením počítače doma. Tohle je podomácku vyrobená televize z roku 1954. Nechápu, jak to někdo mohl vymyslet a vyrobit. Jetě tak
@jjprac ...
Archaic television technology has a certain charm.
Archaická televizní technologie má jisté kouzlo.
The oldest television studios have the same charm.
Stejné kouzlo v sobě mají i nejstarší televizní studia.
My wife is younger than me. At fifty, she's still almost a child. So we set off together on a second, fairy-tale tour. To places where children's shows and fairy tales are filmed. To places full of props and heroes from our childhood.
Strangely enough, my wife didn't want to have her picture taken with the characters Pat and Mat, who were inviting visitors to this part of the exhibition. So I borrowed someone else's child.
I will devote a separate article to this exhibition. Once again, I returned to my childhood.
Moje žena je mladší než já. V padesáti je ještě takové velké skoro dítě. Vyrazili jsme tedy společně na druhou, pohádkovou trasu. Na místa, kde se natáčejí dětské pořady a pohádky. Na místa plná rekvizit a hrdinů z období našeho dětství.
Kupodivu manželka se nechtěla fotit s postavičkami Pata a Mata, kteří zvali do této části expozice. Tak jsem si posloužil cizím dítětem.
A této expozici se budu věnovat ve zvláštním článku. Opět jsem se vrátil do dětství.
I also borrowed my name on Hive from this fairy tale character. Yes, the first one on the left is the real 
Své jméno na Hive jsem si také vypůjčil od této pohádkové postavy. Ano, první zleva je pravý
The English translation was created using Deepl.com.
