No co, no... Běhání po doktorech je taky aktivita. Čekárny jsou přeplněné... Prostě náročné to je. Neříkám, že sportovně.
Hezký zážitek mám dnes z rentgenu. Raději jsem předem upozornil, že v raném dětství jsem prodělal plicní tuberkulózu. Ony ty mladší rentgenoložky se na moje plíce tváří dost zmateně... Tak rovnou povolali zálohu.
Evidentně zkušenější paní doktorka se pak podívala na můj snímek... A zachichotala se jako děvčátko... Asi jí můj snímek připomněl nějaký zážitek z rané dospělosti. Jak jsem ji tak pozoroval, myslím, že mohla půjčovat jako mladá medička své plnící pero J.Wolkerovi, aby mohl, přepaden náhlou inspirací, napsat svoji báseň "U rentgenu". To bylo někdy na začátku roku 1922...
Také jsem se zasnil... Raná sedmdesátá... Píchali nás ve třídě každoročně do předloktí, jestli nemáme protilátky proti TBC. Já se vždycky bránil, že vím, že mám, ale... Stejně mě vždycky píchli. A do týdne jsem tam měl kolo jako lívanec. A přišla jiná parta to vyhodnocovat a chtěli si mě vždycky odvézt rovnou na plicní... A já se bránil, že už je to pár let staré, kalcifikované, že chodím každoročně na rentgen... Tak mi kladli na srdce, abych to příště řekl předem. A já se bránil, že jsem to říkal, ale...
Prostě vzpomínky na mládí. Nostalgie... Tuberkulóza, neštovice, příušnice, spalničky, spála, žloutenka... A ty úrazy, ledvinové koliky, záněty zubů, píchání uší, cizí tělesa v očích... Jo, dětství...Všechno mi to připadá, že to tehdy bylo takové veselé, barvami prozářené... Vůně dezinfekce, jasná bělost nemocnic...
Mladost, radost. Bejvávalo dobře... Měl jsem dnes hezký den. Snad jsem v čekárnách nic nechytil. Nějakou exotiku, co za mých mladých let nebývala...