Zima skoro žádná letos nebyla. Ne, že by mi scházely ledy na chodnících a na silnici, mrazivý vítr na zastávkách MHD nebo hnědá břečka v ulicích města.
Schází mi ten nádherný bělostný sníh, ležící v krajině, když kráčím po nějaké prastaré stezce. Ten jasný mráz, když nefouká a svítí slunce.
I přírodě bude na jaře chybět vláha z tajícího sněhu. Nepřítomnost mrazů způsobí pomnožení nejrůznějších potvor, klíšťat a vos.
Alespoň, že těm komárům se v suchu nedaří. Nemohou se množit.
Je potřeba pro ně budovat bažiny, bude jich málo :)
Ještě před pár desetiletími byly pořádné mrazy. Táta mi vyprávěl, jak zamrzaly řeky takovým způsobem, že se na nich dalo bruslit. Nikdy jsem to nezažil. Vždy na nich bylo jen trochu slabého ledu.
Jako kluk jsem snil i o uhelných prázdninách. Uhelné prázdniny se už za mě ve třídách s ústředním topením změnily na prázdniny chřipkové.
Ale i ty se mi hodily. Tedy pokud jsem zrovna nebyl nemocný.
Věřím, že ten bělostný sníh ještě přijde a navštíví nás alespoň na chvilku i v nížinách. Bez něj není česká zima zimou. Byla by škoda vykládat dětem, co jsou to ty bílé, nadýchané obláčky na obrázcích Josefa Lady…