Knihy. Ty papírové věci, které provází lidstvo už hodně dlouho. S příchodem písma a později i knih začal člověk rozšiřovat svojí nedokonalou paměť a předávat své zkušenosti a vědomosti svým potomkům i jinak než nespolehlivou ústní formou.
To bylo něco úžasného.
První knihy musely být učiněné poklady, děděné po plno generací.
Vážíme si i my takto knih, které máme?
Většinou už ne, i když se v našich knihovničkách určitě najdou cenné kousky třeba po babičce.
S příchodem internetu už bohužel čtu knihy stále méně a méně. Hledání informací na síti je nesrovnatelně jednodušší a pohodlnější.
Dnes už není problém informace najít, ale těžké je správně je protřídit, oddělit zrno od plev a rozpoznat dezinformace.
Knihy však nejsou jen naučné či odborné.
Takový pěkný román v elektronické podobě pro mě prostě nemá kouzlo. Je jako duše oddělená od těla.
Či spíše z jejího těla se stal robot.
Uniformní čtečky mě příliš neoslovily. Každá kniha byla originál, měla svojí vazbu, druh papíru, ilustrace, sem tam nějaká kaňka či poškození stránky, ohnutý růžek či dokonce nedej bože drápance od kocoura.
Ano, je to nevyhnutelný vývoj. E-knihy časem převálcují ty klasické, ať chceme nebo ne. Jsou prostě praktičtější a na cesty skladnější.
Ale bude to trvat hodně dlouho, dopadne to jako s gramofonovými deskami či elektronkami v hi-fi zesilovačích.
Moderními prvky je nenahradíš. Jsou pro fajnšmekry.
Stejně tak budou i klasické knihy. Budou pro ty, kteří si je budou hýčkat a vážit si jich.
Má generace byla vychovávána k úctě ke knihám. Ještě před třiceti lety to byly symboly vzdělanosti a pokroku.
Posunuly nás hodně daleko.
Ať už nás učily novým vědomostem, radily nám do života, nebo jsme si u nich jen mohli odpočinout a ponořit se do říše fantazie s našimi oblíbenými hrdiny.
Svět knih byl a vždycky bude fascinující.
Rozvíjí lidské schopnosti abstrakce a fantazie. To je přece jedna z věcí, která nás odlišuje od zvířat.
Lidský genom je velice podobný tomu zvířecímu. Vědci se snaží najít v genech právě tyhle odlišnosti.
Abstrakci. Nemyslím si, že najdou něco rozumného. Je to, jako kdyby chtěli hledat v genech duši.
Hledají tam, kde není…
I dnes si rád odpočinu u dobré knihy. V poslední době studuji něco málo o malých dětech.
Ale je to jen teorie. Život mě naučí praxi…
O mých oblíbených knihách jsem tu už psal před časem.* Ale knihy si zaslouží, aby se o nich psalo i dnes.
Milé knihy, děkujeme vám za všechno, co jste nám, lidem, daly.
