Karlovy Vary

Dnes se opět přeneseme skoro o dvacet let zpátky. Sedneme na kolo, které mi dosud věrně slouží. Dnes však opět září novotou, je na něm totiž napsáno model 99´series...
Kolo to se nazývá Skalní Mašinou a já jakožto mladík na něm společně s @garygeo1, taktéž mladíkem, který osedlal kolo jménemTalisman, vyrážíme společně na další celodenní cyklotrasu. Čekají nás Karlovy Vary.

Je sobota 14. července roku 2001. 10 st C. Vyjíždíme v 630. Předpověď počasí na dnešní den sice neslibovala příliš pěkné počasí, ale my se rozhodujeme riskovat a doufáme, že neskončíme někde v boudičce autobusové zastávky jako minulý rok, kde jsme strávili 3 hodiny a byla nám zima.
Směřujeme vesměs do lepšího počasí, přímo na sever do Záluží. I zde potkáváme šíleně rychle jedoucí řidiče.
ZÁLUŽÍ. První obec na trase. Vidíme modrou oblohu. Všímáme si též nových kanálků a mostků, které zde byly postaveny na náklady obce po záplavě v minulém roce, kdy se na obec sneslo množství vody s bahnem ze svažitého pole. Tvář obce se též změnila nedávnou vichřicí (1999). Ujeto 4,38 km, Prům. rychl. 18,4 km, 6:47.
Míjíme hospodu V Luhu („V lihu“). Cestou mezi poli a lukami vjíždíme do HORNÍ BŘÍZY. 8, 88 km, čas 7:00. Prům. rychl. 18,8 km/h (To je skvělé!). Začátek Horní Břízy je zajímavý, domy zde stojí pod skalami, v nichž mají jejich obyvatelé vytesány četné sklípky.
Odbočujeme na Trnovou kolem malého náměstíčka. Prům. rychl stoupla na 19,0 km/h. Konec Horní Břízy se blíží, ano, opouštíme Horní Břízu, partnerské město Villeneuve sur Yonne – Francie. Vyjíždíme malý kopeček a pozor – 5 metrů před našimi koly přebíhá malá srna! Vyběhla vzápětí, co nás míjel autobus, zdola od říčky Bělé a šplhala, div si kopýtka nepolámala, vzhůru do kopce pryč od nás.
Měli jsme štěstí, srážka se srnou by nedopadla dobře, a to jak pro ni, tak i pro nás. Musíme být stále ostražití. Rybník Hamr. V klidné hladině se zrcadlí les a množství rybářů. Cca 0,5 km napravo je nově zrekonstruovaný zámek Vísky se pštrosy, které zde chovají jeho bohatí majitelé.

TRNOVÁ. Prům. rychlost 18,5 km/h. Najeli jsme 13,3 km a je právě 710 . Míjíme dětský domov a po levé straně v drátěných voliérách skřehotající pestrobarevné papoušky i jiné ptáky. Objíždíme i prodejnu starších bicyklů a již jsme na konci obce. Komíny krašovické pily na dohled. KRAŠOVICE.

Obec, jejíž dvě části od sebe dělí dva rybníky. Známá to obec ze Školní pomsty, jenže její „Zlatý důl“ je již bohužel dávno ztracen v nenávratnu. Staví se zde kanalizace i nové koryto pro potok, takže situace z minulého roku, když nastaly přívalové deště; my jsme stáli v telefonní budce a voda stoupala... by se již neměla opakovat. Dokonce i domy se již začínají povznášet. Jen kostel je oprýskaný, ač stojí na nejvyšším místě, kde svého času stávala tvrz pánů z Krašovic; a vedou k němu jen polorozpadlé schody. Obloha se již zcela protrhala. Prům. rychl. 18,3 km/h. Najeto 14,06 km. 7 h 17 min. Probíhá sklizeň ovsa. Za obcí sjíždíme kolem opraveného kříže přímo okolo kravína do vísky jménem BUČÍ.

Maličká opravená obec, na návsi nás vítá kulturní památka – obnovená roubená zvonička. A také požární nádrž. Na konci obce míjíme ještě jedno zemědělské družstvo. Kolem odbočky na Mrtník jedeme doleva. Cesta je stále lemována ovocnými stromy. Po levé straně si všímáme louky s osamoceným velkým stromem.
Připomíná nám to tu Babiččino údolí u České Skalice. Po pravé straně jetelové pole. Cvrkot cvrčků začíná zesilovat.
LOZA. 17 km. Vítá nás zde nepřehledná křižovatka, pět silnic tu ústí do jednoho místa. Odbočujeme doprava a vzápětí doleva směr Manětín, do něhož nám zbývá ještě 16 km. Pozorně nás sleduje husička ze zahrady. Prům. rychl. 18,0 km/h. Je 7:30. Čeká nás první větší kopec na trase. Prům. rychl. 16,4 km/h. Najeto 18,3 – na vrcholu kopce. 738. Neustále nás pronásleduje nebezpečně vypadající oblačnost. Ujíždíme jí vstříc lepšímu počasí. Uvidíme, jak dlouho nám to vydrží.
Po levé straně se rozkládají daleké prostory malebných manětínských lesů.

V DRAŽNI nás vítá nejen nově opravená kaplička s bílou fasádou a hnědou střechou, ale i obnovené sošky světců, zatáčky a prudké stoupání. Znavené cyklisty zde s oblibou sledují místní občané, u nás však zatím nemají šanci. V Dražni je i krásně opravený zděný transformátor.
Projíždíme kaštanovou alejí přes BAŽANTNICI s rybníkem okolo Hvozdu. Listy kaštanů jsou napadeny škůdcem, tak rozšířeným v těchto krajích. Nad odbočkou na Hvozd si všímáme barokní sochy, nejspíše představující řeckou bohyni Athénu, či snad anděla s ohnivým mečem. Ve skutečnosti se však jedná o archanděla Michaela bojujícího s ďáblem. Před Vladměřicemi kvalitní silnice značně klesá do lesů. Dokonce zde i silničáři zalepují díry, ačkoliv je sobota. Sice penetrací, ale alespoň něco. Po levé straně vidíme v dáli stolové hory nad Manětínem, po pravé straně sklad civilní obrany. Počasí se začíná bohužel vyvíjet podle předpovědi – přibývá oblačnosti.

Po krátké přestávce vjíždíme do VLADMĚŘIC. Po levé straně zpozorujeme TV vysílač Krašov, trčící vzhůru jak sirka 340 m vysoká. (1)

Ujíždíme rychlostí 45 km/h a poskakujeme po poškozené silnici. MANĚTÍN.

Míjíme po pravé straně napůl rozbořený kostel – ostudu města. Vítají nás tu omšelé barokní sochy, lemující silnici. Taky dlažební kostky. Ještě před skvostným zámkem odbočujeme doprava, do prudkého kopce na Stvolny. Prům. rychlost nám vzrostla na 17,7 km/h, Ujeli jsme 30 km. 8:34.
Znaveni stoupáme do 16 % kopce po svahu Chlumské stolové hory. 8:40. Na vrcholu kopce staneme spolu s klepajícím se polským Fiátkem. Naskýtá se nám pohled na okolní hory; a když se ohlédneme dozadu, vidíme i silnici, po které jsme svištěli do Manětína. Opouštíme poslední sochu. Ujeto 31,4 km.
Silnice vede střídavě mezi poli a lesy. Jedeme okolo zděné zastávky ČSAD, sbíráme zde pohozené elektronické součásti a pokračujeme dále. Konečně již vidíme stolovou horu Vladař se vsí Močidlec a také Stvolny s nechvalně známou boudičkou a obchodem, kde jsme minulý rok při dešti strávili asi čtyři hodiny v zimě a mokru. Napravo se i zalesknou vody Velkého i Malého Pardouskova rybníka, živených Lučním potokem.
Ves Močidlec se pod Vladařem rozkládá podobně jako Manětín pod Chlumskou horou. Sama hora jako by opravdu vládla širokému rovinatému kraji v jejím okolí. Počasí se lepší a vykukuje sluníčko.

STVOLNY. 37 km. Prům. rychl. 16,9 km/h. 948. Celkem nezajímavá moderní obec, až na zdí obehnaný oprýskaný kostel. Odbočujeme doleva na Žlutice. Směřujeme na sever, přímo k hoře Vladaři. Před námi již vidíme cibulovitou báň močidleckého kostelíka. Blíží se památná chvíle. Prům. rychl. 16,8 km/h, 39,5 km. 9:54. Karlovarský kraj – okres Karlovy Vary dosažen. Druh silnice se okamžitě mění – trochu k horšímu. Z blízké pastviny nás zvědavě pozoruje hovězí skot. Ves MOČIDLEC.

U zchátralého kostela a fary odbočujeme opět doleva na Žlutice. Ujeto 40 km.

Jedeme po silnici č. 205. Vpravo si všímáme pomníčku tragicky zahynulého řidiče a vlevo zvláštního, šindelem pokrytého hnědého transformátoru, což jistě neodpovídá protipožárním předpisům. Ale vypadá to pěkně.
Přímo proti nám nad polem pšenice krouží dravý pták a napravo se stále vypíná hora Vladař. Silnice je zde lemována křížky. Jenže ty díry. Ještě, že mám dobře
nahuštěné pneumatiky – přední na 55 PSI a zadní na 60.

Objíždíme horu Vladař po jejím západním úbočí. Čtyřicátý druhý kilometr. Napravo od nás již začínají vykukovat první chalupy vsi Vladořice. Památnou horu jsme navštívili již v minulých letech. Míjíme odbočku do obce KOLEŠOV.
Pokračujme, ukryti před „zraky špionážních satelitů“ pod neproniknutelnou klenbou korun listnatých stromů. 43 km. První železniční přejezd na trase, před nímž prudce brzdíme. Vzápětí již míjíme malý rybníček. Krásně opravený most.

Dokonce i krajnice v tomto úseku jsou dobře patrné. Doleva – Žlutice již jen 2 km. Dříve zřícená část vozovky nad řekou Střelou je již zpevněna betonovými pilíři. Nad silnicí se tyčí ostré kameny tmavých skalek.

ŽLUTICE. Husitské město střežené dvěma hrádky (Nevděk) a tvrzí Mazanec, založené na půdorysu kalicha. 46,5 km. Projíždíme okolo paneláků a čističky
odpadních vod. A již spatřujeme centrum města s gotickým kostelem ozdobeným směšně malinkou barokní věžičkou. Strašlivé stoupání nás nutí zařazovat lehký převod. Směřujeme opět okolo paneláků doprava na Bochov, který je vzdálen ještě 13 km. Silnice zde je po levé straně lemována kaštany, zatím nenapadenými
klíněnkou jírovcovou. Projíždíme i okolo hasičské zbrojnice s podivnou dřevěnou věžicí, která nám připomíná hlásky z vojenských prostorů. Nalevo míjíme i kapli sv. Šebestiána s románským vchodem. Nacházíme se již skoro na vrcholu kopce za městem. Ohlížíme se zpět. Na samém konci města nás zaujme bílá silueta kostelíka sv. Petra a Pavla.
Opouštíme Žlutice a kopec stále pokračuje. Překonáváme převýšení cca 180 m. Je 10:37. Prům. rychl. 16,2 km/h. Plechová zastávka ČSAD nám zde silně připomíná zastávku u Ledec, neboť je v podobně zoufalém stavu. Vrchol kopce. Najeto 49,5 km. Široký výhled do kraje, celkem rovinatého napravo, ovšem nalevo již tušíme Doupovské hory. Vítají nás zde bíle natřená boží muka. Míjíme odbočku k lomu Ratiboř.

VESELOV. Mírumilovný pes na silnici. Ujeto 52 km. Miniaturní obec. Kulatý rybníček na návsi je lemován starými stromy.
Po vydatném odpočinku za vsí pozorujeme vpravo impozantní vrcholky Doupovských hor, zčásti zalesněné a v popředí s četnými poli. Bohužel je celá oblast nepřístupná kvůli vojenskému prostoru. Míjíme Knínice. Silnička je zde stíněna vrbami.
Křižovatka. Nalevo Karlovy Vary 25 km, napravo Praha 99 km. Odbočujeme doleva na silnici č. 6 / E48. Je zde mnohem horší provoz než do Záluží. Musíme zrychlit,
abychom byli co nejdříve odtud pryč.

Projíždíme HERSTOŠICEMI, malou obcí plnou polozřícených budov. Provoz zesiluje. Ještě, že jedeme v odstavném pruhu – „stezce pro cyklisty“. Obrovitý kopec tyčící se před námi se nakonec neukázal tak strašným, byl mírný a táhlý. Silný protivítr nám ztěžuje postup. Po levé
straně již vidíme modrý vodojem obce či města Bochova s namalovaným erbem. Je tvořen bílou městskou branou s červenými střechami, před níž stojí bubeník.
Celek je v modrém poli.

Projíždíme v těsné blízkosti BOCHOVA s dvěma zříceninami hradů. Je 12:05.
Vysokou rychlostí nás předjíždí červené Porsche. Zlaté cyklistické stezky! Je sobota, takže náklaďáky naštěstí nepotkáváme. Zázrak! Využívám chvíle ticha k namluvení pár informací. 63,3 km. Přejíždíme most nad hlubokým údolím HORNÍCH TAŠOVIC a necháváme za sebou odbočku na Žalmanov. Krajina nám zde silně
připomíná hlavní silnici u obce Chotíkov, tedy až na kvalitu vozovky – zde je přímo ideální. Po pravé straně silnice vidíme malý pahorek a mylně se domníváme,
že se již jedná o Andělskou horu. Jedná se ale o bezejmenný vrch nad obcí ŽALMANOV se zchátralým kostelíkem.

Silnice se vine mezi poli. V dáli se modrají vrcholky hor – Slavkovského lesa.
Vzápětí již silnici svírá skalnatý zářez a jsou zde i nebezpečně hluboké příkopy. Nízko nad obzorem přelétávají malá sportovní letadla. A nyní – konečně!
68 km. 12:30. ANDĚLSKÁ HORA vpravo před námi (2). Malý pahorek, na jehož vrcholu se vyjímají zuby hradní zříceniny a na jeho úpatí se rozkládá obec Andělská Hora s kostelíkem se špičatou zelenou střechou. Fotíme obec i s hradem.

Odbočujeme doprava okolo nádherné autobusové zastávky se stříškou, vypadající
jako malý zámeček. Skoro pseudorománský styl. Nalevo hřbitov s kaplí. (3) 68,5 km. Vjíždíme do chráněného území Slavkovského lesa. Pokračujeme okolo výstavního obecního úřadu a nově opravených hotelů přímo na úpatí pahorku s hradní zříceninou. Zastavujeme pod kostelem a pročítáme informační tabule. Pokračujeme výstupem na skalnatý pahorek vysoký 55 m.

Vstup na hrad je na vlastní nebezpečí.
Šplháme po asfaltové cestičce, která místy dosahuje neuvěřitelného sklonu. Ještě 200 m. Vynášíme dokonce i svá kola po příkrých schodech a máme dost. Jsme nahoře. Je to velmi rozsáhlá zřícenina. Projíždíme pod třemi zachovalými branami. Je zde slyšet i ozvěna. Projíždíme okolo hradní studny a ocitáme se na taktéž rozsáhlém nádvoří. (4) Prozkoumáváme zbytky paláce a věže.

Výhled do kraje od zbytků paláce (5) je přímo nádherný. Slavkovský les a Doupovské hory jako na dlani. Stejně tak i silnice, po které jsme přijeli. Ve zbytcích věže se nachází světelné zařízení varující nízko letící letadla.

Hrad je již v docela havarijním stavu a hrozí uvolnění a následné padání kamenů.

Proto je zde zakázán přístup do některých jeho částí. Po chvilce nás zde začíná otravovat nesmírné množství komárů, kteří se nejspíše líhnou v bývalé cisterně, která je dosud plná bahnité vody. Rychle fotíme a nastupujeme zpáteční cestu do vsi. Skřípění našich mokrých brzd se rozléhá po širokém okolí. 13:20.

Opouštíme Andělskou Horu. (6) Karlovy Vary jen 10 km. Opět krásná zastávka ČSAD – připomíná nám domeček pro panenky.

Silný provoz na hlavní silnici neustává. Potkáváme auta dokonce i s finskými a islandskými poznávacími značkami. Ti všichni nejspíše směřují na filmový
festival. V 13:26 se blížíme k místnímu Baumaxu, ale zatím tomu nic kromě tabule nenasvědčuje. Vpravo míjíme upravená golfová hřiště.
74 km. Projíždíme kolem odbočky na letiště. 77 km. Již 3 km stále svištíme dolů
rychlostí 58 km/h – a bez šlapání! Neodvažuji se pomyslet, co nás čeká na

zpáteční cestě. Ale nyní si užíváme rychlosti.

Přejíždíme Ohři. KARLOVY VARY!!!

13:38. Najeto 79,5 km. Prům. rychl. 16,9 km/h. Čistý čas jízdy 4 h 43 min.

Vjíždíme do spleti nadjezdů a podjezdů a vzápětí raději odbočujeme z tohoto

bludiště k řece Ohři, která nás snad bezpečně dovede do centra města.
Pokračujeme alejí společně s mnoha cyklisty. Zatím míjíme pouze novostavby.

DRAHOVICE, nadm. výška 370 m. První zmínka r. 1434. Karlovy Vary, hlavní pošta,

východiště značených tras. My pojedeme po žluté značce E3 – cyklostezce 1,5 km

doprava. Většinou pěšky se proplétáme rozkopanými ulicemi. Lidí stále přibývá.

Žlutá značka se nám zanedlouho ztrácí. Stojíme před hotelem Thermal, (7)

zakupujeme pohledy a pokračujeme dále při říčce Teplá, která nás bezpečně

povede. Všude se pilně rekonstruují budovy. Není tu snad jediný dům, který by

byl zanedbán (8).

Je tu velké množství fiakrů, příšerné množství turistů a lázeňských hostů.

Proplétáme se jen s velkými obtížemi. Míjíme pódia filmového festivalu a

posloucháme fanfáru trubky. Procházíme i okolo kolonád a již stojíme u Vřídla

(9) a u barokního kostela. Na člověka tu dýchá lázeňská atmosféra, ale hlavně

vzorová nádhera okresního města. Fotíme se i u budovy Vřídla.

Konečně trochu klidu. Turistů ubylo, již všude kolem nás nezní tolik ruština a

němčina. Ubylo také vícejazyčných nápisů. Jsme v parku na konci Varů. Jezdí tu

prostorné městské autobusy.

Nashledanou, Karlovy Vary! Je 14:59. 86 km najeto. Čistý čas jízdy 5h 36 min.

Směřujeme na Březovou. Začíná poprchávat, ale my to ignorujeme. Projíždíme okolo

Gejzír parku a motelu. Neuvěřitelné! Vymotali jsme se z Karlových Varů a

odbočujeme doleva na Březovou. Drkotáme horší okresní silničkou pod zelenou

klenbou stromů. Stále nás provází říčka Teplá s omšelými balvany; připomíná nám

Vydru na Šumavě – opustí nás až v Bečově.

BŘEZOVÁ. Táhlá část Karlových Varů v údolí říčky Teplé. Malebné domy usazené ve

svazích podél silnice. Bílý novogotický kostel. 89 km, ocitáme se z dosahu

městské MHD. Zastavujeme na hrázi údolní přehrady Březová. Fotíme načechranou

hladinu.

Dále budeme pokračovat po E49, která vede po nově opravené hrázi nádrže. Drolíme

špínu a pot z našich dlaní. Na hlavní silnici již opět začíná cyklistická

stezka, i když trochu hrbolatá. Objíždíme přehradu po jejím pravém břehu. Lemují

ji vysoké zalesněné kopce.

CIHELNY. Výstavní obec, jako z Evropské unie. Pečlivě upravená golfová hřiště ,

obklopená horami s vilami a luxusními domy na svazích. Také zde prochází

turistická značka do Svatošských skal v údolí Ohře, které jsme navštívili již v

minulých letech.
95 km. Stále sledujeme říčku Teplou. Kolem nás se vine železniční trať, kterázde

má snad nejvíce mostíků, tunelů a romantických koutů v záp. Čechách.

TEPLIČKA. 97,4 km. Je již 1556. Prům. rychlost 15,5 km/h. Je zde asi tak 6 domů,

ale vlastní obec leží napravo od silnice, ukryta před našimi zraky.

100,5 km. KRÁSNÝ JEZ. Odbočka do obce. 103 km. Míjíme VODNOU. Voda zde

pochopitelně teče, říčka Teplá. Ta ale asi moc teplá nebude. Pokračujeme nově

opraveným úsekem hlavní silnice. Nádherná krajina začíná být poněkud jednotvárná

– lesy, kopce. Stále jedeme údolím. 105 km. Odbočka na Horní Slavkov. Směrovky

hlásají: Plzeň 66 km. Odpočíváme u benzínové pumpy. Pokračujeme dále.

105,3 km. BEČOV NAD TEPLOU. Město v údolí nad nímž se vypíná skalnatý ostroh s

velebným hradem a zámkem. Je 16:50. Prům. rychl. 15,6 km/h. U železničního mostu

zde využíváme služeb roubené studánky, umýváme si ruce a osvěžujeme se.

Projíždíme pod hradem. Působí monumentálním dojmem, zvláště proti zatažené

obloze.

Naše nadm. výška je 530 m. Neúnavně opouštíme městečko a stále stoupáme. Na 107.
kilometru projíždíme kolem pohostinství Hubertus. Sbohem, říčko Teplá, ztrácíš

se nám dole v údolí.
108,3 km. Stoupání stále pokračuje. Stále se neměnící obraz krajiny začíná být

ubíjející. Stoupáme, nikoliv však neúnavně. Snad se někdy ocitneme nahoře. 110,5 km.

Dočkali jsme se – vrchol kopce! Krajina se konečně mění, vidíme pole a v dáli

malé kopečky. Prům. rychl. 15,2 km/h. Relaxujeme na volnoběh.

KRÁSNÉ ÚDOLÍ. 113 km. Celkem normální obec. Prosvištěli jsme zde rychlostí kolem

50 km/h. Konečně jedeme z kopce. V dálce již vidíme Toužim, a toužíme, abychom

tam již byli.

ÚTVINA. 115 km, 1730. Plzeň 52 km. V okolí silnice míjíme novější domy, šedý

kostelík s červenou čtverhrannou věžičkou stojí více vlevo. Dáváme pozor na

nebezpečné kanály, do kterých zajet by znamenalo jistý pád z kola. Za obcí opět

stoupáme do kopce. Stav E49 se velmi zhoršuje, zvláště její okraje oproti

minulým letům. 116. kilometr, objíždíme město TOUŽIM a opět toužíme, abychom již

byli pryč.

Z hezkého města skrze hustý porost bohužel vidíme jen pár budov a tovární

komíny. Ale pak se objevuje i barokní kostel se zelenou střechou. Nad našimi

hlavami jako supi nad mršinou krouží hmyzí sviňuchy lačnící po naší krvi.
Začíná se objevovat sluníčko. My bychom však byli radši, kdyby bylo zataženo,

vždyť se prudce otepluje a spotřeba nápojů roste. Kdesi nalevo se snad ještě

vyrábí Vitacit, nápoj v prášku, který není vhodný do tropických veder, neboť se

mění v břečku, kterou neradno požívat. Napravo objíždíme špinavý rybník na

potůčku jménem Střela; a stoupání stále nekončí.

Na 122. kilometru nalevo od nás, na severovýchodě, konečně zříme vysílač Krašov,

opět tyčící se do nebes jakožto tenká hůlčička, ovšem 340 m vysoká. Lana, která

jej drží ve vzpřímené poloze vypadají jako pavučiny, mají však průměr jako

lidské stehno. Jsme na vrcholu táhlého stoupání. Třebouň 1 km, hlásá směrovka.

Prům. rychlost. 15,4 km/h. Zvedáme jí.

To je ostuda, jak jsou u TŘEBOUNĚ oprýskaná a rezavá svodidla. A nyní konečně

něco, v čem je obsažena Plzeň! 125 km, okres Plzeň – sever. 18:30. BEZVĚROV.

Nevýrazná obec, jíž nalevo vévodí silueta vysílače Krašova. Alespoň, že ta

zastávka ČSAD je tu opravená.

TRHOMNÉ. Do Plzně zbývá 32 km. Nalevo v dálce vidíme nádherný nečtinský zámek.

Po chvilce již míjíme kiosek, ve kterém již bohužel nejsou tři televize, je tu

jen plno lidí. 133 km. Silnice je lemována nejen břízkami, ale i vysílači

mobilních operátorů. Můj hlas trpí větrem a proto následující informace budou

sporé.

Nádherně to rozjíždíme kolem ŠTIPOKLAS. Kostelík s červenou střechou na dohled –

ČÍHANÁ. V této obci je i zajímavý kamenný milník.

ÚNĚŠOV. Prům. rychl. 16,0 km/h. 142 km. 19:20. Míjíme kostelík na vršku,

prodejnu levných brambor a již jsme nahoře u vodojemu. Silnice zde připomíná

zebru – je tak vyspravovaná, až je celá pruhovaná.

V 19:35 již vidíme starý známý Krkavec. 148 km. Za námi mizí i Židovský les.

Jedeme kolem opravené zemědělské usedlosti Dohalice s novým vysílačem Eurotelu.
Na 149. km v dolině si všímáme Všerub, jimž vévodí na kopečku bílý tribunový

kostelík sv. Martina a studánka Hadovka.

Vyhýbáme se hromadám mouru na silnici. Po pravé straně samota U Červené

punčochy, s malou větrnou elektrárnou. 153 km – NOVÁ HOSPODA. Hostinec U

Krystlů. Voní zde jídlo, ale my spěcháme dále, neboť máme málo času, je 19:55.

Prům. rychl. 16,3 km/h.

2005, CHOTÍKOV. Konečně již vidíme Plzeň, Radyni, Krkavec a všechna nám důvěrně

známá místa. Trápí nás zde množství mušek, které nám létají přímo do obličeje.

Již vidíme i vysílače na Sytné i Sylván. Cítíme vůni sena smíšenou s výfukovými

plyny. Mezi střepy z dopravních nehod v příkopech se hojně ozývají cvrčci.