On Saturday I was in Rokycany. I remembered seeing the old, neglected chapel here in 2004 and stopping the crossroad, overgrown in lush vegetation. I returned to this place after fourteen years.
V sobotu jsem se nacházel v Rokycanech. Vzpomněl jsem si, že jsem si zde v roce 2004 prohlížel starou, zanedbanou kapli a zastavení křížové cesty, zarostlé v bujné vegetaci. Vrátil jsem se na toto místo po čtrnácti letech.
Now, in 2018, we can now see a place in all its beauty. The individual stops and the chapel at the top of the hill were restored.
Nyní, v roce 2018 si už můžeme prohlédnout místo v celé své kráse. Byly obnoveny jednotlivá zastavení i kaple nahoře na návrší.
We now see the individual stops together. The lush vegetation was cut and the hill is now comfortably accessible.
Nyní už vidíme jednotlivá zastavení pohromadě. Bujná vegetace byla prořezána a vrch je teď pohodlně přístupný.
We come to the chapel of St. Crisis. That's the difference.
Přicházíme ke kapli sv. Kříže. To je rozdíl.
At the top of the chapel is a lantern with a cross. On it we see the wreath - the circle - the symbol of eternity, it has no beginning or end. And start or end are anywhere? Only God knows ...
Na vrcholu kaple z roku 1857 je lucerna s křížem. Na něm vidíme věnec - kruh - symbol věčnosti, nemá začátek ani konec. A nebo začátek i konec jsou kdekoli? To ví jen Bůh...
I always enjoy seeing how similar places rise from the ashes. Small stone monuments in the countryside, memorials, crosses and chapels belonging to the Czech countryside are also repaired. It is a positive sign of a cultural society ...
Vždy mě potěší, když vidím, jak podobná místa vstávají z popela. Opravují se i drobné kamenné památky v krajině, pomníčky, křížky i kapličky, které k české krajině patří. Je to pozitivní známka kulturní společnosti...