Today a new wave of optimism poured into my veins. Maybe because we made funny faces at work under the guise of unpopular leaders :-)
Or to meet relatives and parents who were pleased by the ration of the women's masks.
Or perhaps for a long bike ride from work, when I saw the fresh spring wind in my hair again?
Who knows.
Perhaps I needed to take a break from the depressed mood of the last few days when I first felt uneasy in my hometown, when I felt the atmosphere of fear and ubiquitous fears.
Today I felt smiles under my veils.
Hidden, but they were there. I saw them with my inner vision.
Pleasant elderly lady at the gatehouse of our company, who wished everyone a nice day, a cheerful courier company Dame food, which today opened the door all masked bandits, grabbed food and disappeared.
My positive mood was undoubtedly contributed by a woman who embraced and welcomed me.
And on TV, I saw a doctor returned from a bailout in Wuhan.
They had facial expressions like American soldiers in 1945 after the liberation of Pilsen.
They won.
Not yet won. But God is with us.
And if you're depressed, take the St. John's wort. It helps. ;-)
Dnes se mi do žil vlila nová vlna optimismu. Možná proto, že jsme v práci dělali pod rouškami ksichty na nepopulární vedoucí osoby :-)
Nebo pro setkání s příbuznými a rodiči, které potěšil příděl vytvořených roušek od ženušky.
Nebo snad pro dlouhou jízdu na kole z práce, kdy jsem zase vnímal ten svěží jarní vítr ve vlasech?
Kdo ví.
Asi jsem si potřeboval odpočinout od depresivních nálad posledních dní, kdy jsem se poprvé cítil tak nesvůj ve svém rodném městě, kdy jsem cítil tu atmosféru strachu a všudypřítomných obav.
Dnes jsem vnímal úsměvy pod rouškami.
Skryté, ale byly tam. Viděl jsem je svým vnitřním zrakem.
Příjemná starší paní na vrátnici naší firmy, která všem přála hezký den, veselý kurýr společnosti Dáme Jídlo, kterému dnes otevírali dveře samí maskovaní bandité, popadli jídlo a zmizeli.
Mé pozitivní náladě přispěla bezpochyby i ženuška, která mě objala a přivítala.
A v televizi jsem viděl lékaře navrácené z výpomoci v Čínském Wu-chanu.
Měli v tvářích výrazy jako američtí vojáci v roce 1945 po osvobození Plzně.
Zvítězili.
Ještě není vyhráno. Ale Bůh je s námi.
A pokud jste v depresi, zobněte si třezalky. Pomáhá ;-)
pixabay
