Čechy mám rád. Je to můj domov.
To nejsou jen prázdná slova. Asi bych si jinde zvykl, neříkám, že ne, ale kdesi hluboko v srdci by mi zůstalo prázdné místo po rodné zemi.
Po našich lesích, horách, řekách, po našich drobných vesničkách a větších městech.
Chyběli by mi lidé, kteří hovoří jazykem libozvučným.
Česká republika má světu co nabídnout. Jsme šikovní a chytří. Dokážeme pracovat kvalitně, pokud máme správnou motivaci.
Je to země hradů a hlavně zámků.
Máme spoustu památek i na vesnicích. Opravují se venkovská sídla, drobné kamenné památky a kapličky, které kromě duchovního rozměru mají i krajinotvorný význam.
Dokonce i staré a opuštěné židovské hřbitovy vstávají z prachu.
Přijde mi, že lidé teď více vnímají krajinu a její význam pro budoucí generace, než tomu bylo dřív.
Člověk, jak dnes a denně jezdí stejnou cestou do práce, přestává vnímat půvab okolí. Chodí stejnými místy a nevnímá.
Když mám čas, tak se kochám. Zvednu hlavu od bahna ulice a obdivuji třeba fasády domů. Vidím krásné malby, sochy, detaily architektury, kterých jsem si nikdy předtím nevšiml.
Nebo procházím naší krajinou a užívám si tu krásu. Lehký vánek ve větvích, modravý obzor, kvetoucí louka a šumící les.
Mám rád prameny a studánky, které oživují naši zemi. Když vysychají, mrzí mě to. Zurčící voda je dárkyní života a lékem krajiny. Když není, studánky usínají. Můžou i umřít a to je pak věčná škoda.
Když jsem byl kluk, pamatuji si na hodně potoků a potůčků, které se ztratily. Ať už přičiněním člověka či přírody, je jich škoda. Vrátí se ještě někdy zpět?
Plzeňsko je v posledních letech sužováno velkými suchy. Považuji se za lokálního patriota, a proto mám nejradši okolí Plzně. Projel jsem na kole přes 13 000 obcí a zapadlých samot. Poznal jsem opuštěné kouty Manětínska a Žluticka i živé jižní Plzeňsko s mnoha obcemi.
Byl jsem svědkem vzkříšení poutních míst na Chebsku i pietních úprav zaniklých kostelů na Karlovarsku.
Západní Čechy byly hrází socialismu a prvním cílem úderu kapitalistů. Podle toho se o ně taky komunista staral.
Máme tu nádherné kláštery, perly podepsané perem mistra Santiniho, však jejich obnova potrvá desítky let. Byly v nich JZD, kasárna, sklady. Barokní skvosty se tiše rozpadaly, ale jejich genius loci křičel k nebesům.
Když jsem byl na Moravě, překvapila mě nádhera a hlavně stav zdejších památek. Snad tu lidé měli více úcty, více víry, kdo ví.
Západní Čechy trpěly. Mají toho hodně co dohánět. Těším se, až jednou přijde doba, kdy se zaskví po boku ostatních krajů.
Ožijí díla dávných mistrů a promluví lidem do jejich duší.
Kulturní člověk neničí, kulturní člověk si váží odkazu svých předků.
Řekl bych, že celá naše země je na správné cestě. Ano, můj pohled je velice optimistický. Je to potřeba. I ten realismus se hodí.
Ale pesimismu se vyhýbejme. Kdo kouká do země, sice nevyšlápne žádné h…, ale nikdy nebude mít možnost vidět tu krásu.
Krásu naší vlasti.
Nesmíme jí ničit. Je jenom jedna. Jiná už nebude…
