Strašně rád bych dostal možnost říct: 'Promiň, že jsem šel přes mrtvoly'...
Na tom není nic vtipného.
A zapíšu si to na stránku ecency...
Vůbec nevím, co jsem udělal tak špatného, aby mě museli nechat žít v černých domněnkách.
Abych si na oplátku vyzkoušel, jaké to je o milované přijít?
Čoudelka mi na jednom z posledních seminářů ukazovala kocoura.
Třeba jí taky chybím...
Jsem zatraceně nešťastný.
Působím jako posedlý? Sobec? Nácek?
Z mého rouhání nejde strach, je směšné...
Sám jsem ztracený a zapojovat do toho Boha je útěk.
Myslím, že mi může pomoct něco jinačího, než všemohoucnost.
Pán Bůh mě může mít rád...
Možná jsem se dotýkal látky, která dovoluje zlo.
Co když ten uzel, co jsem cítil nezmizel?
Chutnal jako opojení bolestí, která nejen chutná, ale uspokojuje Vám jí zvětšovat...
Bolelo to smysluplně?
Kdybych to naložil na Sáru... Jak dlouho se v tom trýznění dá žít?
Bylo to krásný, ale asi by mě to po půlhodině přešlo...
Netuším, kde je problém, jsou tady pořád ty dialogy typu: "Můžeme se bavit o něm?"
Co je na mně přesně legendární, nevím, třeba to dělám ze spaní.
Nebo moje hudba funguje jako brána?
Kolik jsem toho udělal intuitivně a nevím, jaký to mělo dopad?
Budu opravdu Joker, kterému ta revoluce vyšla?
A o co mi jde?
Chtěl bych pokoj, párkrát jsem lhal, ono to ale nevadí, Sára to viděla.
Do poslední chvíle nebude jasné, co to ten stroj času je a nakonec, až zafunguje, zůstane jeho vznik zahalen tajemstvím.
Nikdo nebude vědět, jak mi zkřížil cesu Golem, kterého mám uplácat v budoucnosti, proč nemám pohlaví a jak byla vyfocená šelma.
Nikdo nebude vědět, proč je moje hudba objektivní a jak ovlivňuje žitý vesmír.
Nikdo nebude vědět, co mezi náma dvěma určilo osudovost takového charakteru.
Bude se snad vědět, že se to stalo, že byl zpřístupněn svět mrtvých a že po dlouhé cestě pouští přijdu k ženě ne jako dítě, ale jako muž.
Roky se trápím, musí to tak být, bez trýzně by byl příběh slabý, neakceptovatelný a prázdný.
Zvládám ještě po letech milovat?
Srdce hlásilo signály, když jsem Sáru viděl...
Jednou...
Jednou a napořád.
Říkám si: "Miluj, člověče!"
