Přátelé,
dnešní hodina se Štědroněm byla výjimečná, před hodinou teoretického minima jsem balil studenty, aby šli na Boží úlet, moc se na to Těším Keanu Reeves a Seth Rogen v jdnom filmu? Nezní to jako revoluce? Toho černého chlapíka znám z Tenetu, je dobrý, má bříško jako já, taková 'kuželka'. Stává se mi, že se ve filmech vídám jako v zrcadle, inu aby ne, mensan je dnes málem národní identita, třeba mě tam vezmou znovu.
Jo, ale já nešel na hodinu s Reindlem (To teoretické minimum), ale na rozbory se Štědroněm, koukali jsme na Martinů Poločas a pak jsem naťukl jméno John Adams, kterému tahle košile asi sluší víc a já poprvé viděl jednu scénu z Nixon v Číně, tu s Červenou knížkou. Děsivá scéna...
Koukli jsme i na Eros piano a Klavírní koncert, který tu byl na Pražském Jaře (Nevím, který rok, snad v mém prváku, Adamse jsem ten den potkal na ulici, řekl jsem mu něco ve stylu, že nemám na jeho koncert náladu, už přesně nevím. Dneska, když jsem slyšel nahrávku, tak uznávám, že to byla dobrá skladba, ale takhle dlouho bych jí možná nevydržel. S Kubou Amchou jsme si dělali legraci, že je to jako kdyby Stravinský psal do Star Wars.
Napadají mě myšlenky, jako proč je Hans Zimmer minimalista (snad, aby Němci také nějakého měli), Já se pokoušel založit nový kánon, ale narodil jsem se na některé kulturní kruhy, v kterých žiju, moc brzo a na některé moc pozdě. Proto je pro mě asi typičtější rejchovský humor (Čti Antonína Rejcha), než nějaké extra závažné hloubky.
Vzpomínám na OŠ, který mi tohle řekl, na Bartoně, jak se usmíval, že jsem trochu jako Rejcha i na Štědroně, který nám vykládal, jak je možné, že žil někdo na pomezí baroka, klasicismu a romantismu současně.
Doma jsem si ťuknul Akrostichopunktickou píseň, byla na vrchu jednoho z pořadačů (Jedna z těch skladeb, které jsem ještě musel tisknout na papír.)
Pro dnešek Umění variace?
Myslím, že by se to nemělo hrát celé, tak vyberu tu nejprogresivnější část?
Jindy se na to zaměřím, snad až se tam prokoušu. Tady je zatím odkaz:
Jo a balil jsem i úžasnou Anetu, že by si mohla zazpívat moje písničky na Kainara, snad je ze Štědroně vydoluju, když se teď potkáváme, paní Čepická mi přepsala předmět v KOSu. Jen sehnat troje housličky, prý má rozsah spodní g (Aneta), míněno to g, které je nejhlubší na houslích...
Což mi připomíná, že jsem ještě nenasdílel tu Fugu z Kainarova Psa, která je bluesová.
Sdílím s notami, ale připomínám, že v jednou cyklu 'Harmonizace šílenství', je hned na začátku nahraná na altové saxofony Pavlem Šabackým (Myslím s bubínke Djembe).
Plus: Cheescake v Míšenské je bomba ;-) .
