Dal jsem na ukázku alespoň prvních deset Altů, pak už mi to bylo blbý, protože čtyři jsem znal a na první dva jsem 'zapomněl'.
Tak je to tady se vším: "Říkám mu, Honzo, tvl, jestli jsem ochotnej reflektovat alespoň desetinu věcí, co se tu vážně ('Fakt'?) dějou, tak budeme asi všichni šťastný."
Né, nebojte, nestěžuju si. Leda tím hloupým způsobem, že jsem fakt za všechno vděčný, dokonce jsem zjistil, že doktorka má hnědější oči než Sára a víc, než alespoň ty do černa, který umím mít já, stejně nepotřebuju.
Oční kontakt mě vždycky tížil, tak jsem sklopil hlavu, a chvíli jí tam alespoň i měl.
Je mi to blbý, to neříkám. Nebo to říkám a píšu, ale to už zase (asi) nevím.
Můžete si být alespoň jisti, že jsem opravdu poctivý autor, to se pozná nakonec i podle té 'domény'.
Máma už zase kouká na Pelíšky, nebudu lhát, Kouř jsem nikdy neviděl. (Je to pravda alespoň když to píšu, tak alespoň v tom měřítku, že jsem to nikdy 'celé' neviděl.)
Ale ty vole: na titulky nikdo nekouká, tak jak to chceš dělat 'celé' poctivě?
Můžu alespoň o Pelíškách tedy říct, že jsem je viděl celé, když jsem nikdy neviděl titulky.
Tímhle způsobem se s poctivostí vypořádávám já, ale buďte tvl. dneska zodpovědnej autor: "Ti už jsou dneska tak staří, že některé nepoznáš?"
Asi jo, je to starý jako já, alespoň myslím. (A jdu to ověřit.)
Skutečně jsem 'devadesátej-devátej' ročník.
A kdo by taky dělal chyby v číslovkách, když můžu napsat 99., ale chytat to 'Alty' na to už musíte bejt znalec.
Říkám mu: "Ještě, že ty číslovky máme, to se dá alespoň něco číst, tak jak Ti zobák narost!"
Nebudu lhát, náš Víteček žárlil, když jsem hrál na klavír a bylo to všem blbý a mně asi nejvíc, protože muzikant se předvádět má. (A On klidně taky, ale ať si to nechá na jindy.)
Skoro si myslím, že když byl v inkubátoru, tak jsme se modlili sice dostatečně, ale to je fakt dneska tak čtyřka.
Mrzí mě to, jsou opravdu čtyři: 'Jana, Zdeněk, Vítek a Anežka'.
Miluj! (I když je Ti to vůči někomu třeba blbý.)
(Kanasta po návštěvě, jen já, máma a táta) (Velký drámo s jednou čtyřkou, málem bych bral ten balík po tátovi já.)
Ne vždycky je čtyřka to, co si myslíš, já mám jednu z klavíru, jednou jsem se pokusil dostat samé nedostatečné, abych mohl taky některý ročník zopakovat a ejhle: Jde mi to furt a čas neztrácím, je mi jen 26 a mimo to, že nemám bakaláře, jsem alespoň napsal desítky skladeb. Tak co je tady v těch končinách promarněný čas?
Že nevydělávám? Když mám invalidní trojku?
(Myslím invalidní důchod trojku.)
Trojka je dobrá, to se ví...
Nestěžuj si, totiž: "Neztěžuj si.". Dneska se to čte obojí stejně a proč tím to samé taky nemyslet, že?
Já jsem v těch prvních dvou kolech kanasty dělal vtipy na své duševní zdraví, tak, abych si zároveň (sám sobě) radil, ale byl to i dobrej blaf. Takové to, že básníš na to, co vidíš, že zrovna máš, ale nikdo z toho není moc chytrej.
A co jsem teda dostal za dárky?
Docela dobré dvě mikiny, dva zpěvníky (Jeden ilustroval Josef Lada, ale nejsou v něm noty, tak můžeme o hudbě klidně tvůrčím způsobem spekulovat a jeden od bratří Ebenů a za to já budu už navždycky rád, protože od jejich tatínka jsem četl alespoň něco málo z varhanní tvorby a klavírní koncert na JůTubu.) Vánoční kouli s jmenovkou, kterou si nechám na (už rozšířené) upomínkové poličce.
Nejvíc mě o Vánocích vyvedlo z míry, že jeden z těch dvou Kancionálů, které jsme v kostele vypůjčili, nemá dvěstějedničku: (Čti: Chybí tam narodil se Kristus Pán a původní sazba navazuje až na 221).
Takovej KAN
CIO
NÁL bude dřív nebo pozdějš rarita a já už tu jeden mám.
Skoro se mi víc líbí představa, že bych ho z kostela ukrad, vydražil ho a výtěžek dal na farnost, než, že bych ho vracel, ale na to je čas.
Nebojte se, mé myšlenky o hudbě jsou taky ekonomické, ne příliš, ale tenhle KAN
CIO
NÁL prostě chceš doma mít.
To jsem ještě neřekl, že s tátou budeme číst další fyzikální knížku: 42 největších hádanek fyziky.
Z povahy hudební numerologie už mě číslo 42 potkalo, protože někteří matematici tvrdí, že je to číslo, které je 'smyslem všeho', tak jsem zvědavý, jestli mi to vysvětlí alespoň to nové pivní bříško, které já už nějakou dobu nosím: (Nechci být těhotný. Ale to jsem neřek, jde mi fakt jenom o jednu figuru a neřešte to jako bych hrál šachy, s tátou jsem vyhrál dneska pěšcovou koncovku.)
KAN
CIO
NÁL
Miluj i proto, jak geniální by to byly písmena do Scrabblu. (Těch by bylo ale nejvíc 7, mně se nejvíc z těch, které Vás okamžitě napadnou líbí 'Lanko')
Dovolil jsem si tedy zpívat i Má Kouzla, která jsou skutečnými kouzly z Harryho Pottera. Doporučuji tu verzi s kostelními varhanami přehánět tím stylem, že bude v hlase přítomná zoufalost z toho, že v kostelním prostředí nemohou fungovat.
Tím smíříte kostelní kulturu s popem.
Doporučuji:
Jan Kotyk - Kouzla (Instrumentální verze)
Alohomora
Expeliarmus
Amato animo animagus animago
Výsostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti (Tu jsem při dnešním provedení zapomněl zařadit)
A Expecto Patronum
Miluj!
