Ještě pořád můžete začít studovat na vysoké škole. A bez přijímaček. Stačí se projet metrem a sepsat si školy, které vás vezmou a za tři roky z vás bez větších potíží udělají bakaláře. Na většině z nich budete moci pokračovat a stát se magistrem nebo častěji inženýrem. U některých si můžete připlatit i za zahraniční tituly, třeba oblíbený MBA.
To nejhorší, co vás během studia potká, bude pravděpodobně nutnost pravidelně hradit školné. Ale titul je zase věc, kterou vám už nikdo neodpáře. A kdyby náhodou jo, můžete se o něj úspěšně soudit, i kdybyste k němu třeba přišli víceméně náhodou.
Reklamní vsuvka – tahle pasáž ze článku výše mě skutečně rozesmála:
Luděk Hosman vedl Městskou policii Plzeň od roku 1998. Na svoji funkci sám rezignoval v listopadu 2009, když vyšlo najevo, že svoji bakalářskou práci opsal od svého bývalého nadřízeného. Hosman se k plagiátorství přiznal a nyní pracuje na odboru vzdělávání městské policie.
Ale zpět k tématu. Po titulech je zkrátka poptávka, a tak se logicky objevila i nabídka. Trh se vzděláním je však notně vychýlený, jsou na něm školy renomované (ehm, alespoň v rámci naší zemičky), školy průměrné a školy poslední záchrany. V první skupině se přijímačkám nevyhnete, často dvou i vícekolovým, a celá řada uchazečů skončí pod čarou. Průměrné školy obvykle mají nějaké lehčí nebo symbolické přijímací řízení a vezmou vás i za průměrný výsledek. No, a školy z poslední skupiny mají ty reklamy v metru… A všechny tyhle školy jsou financované z veřejných rozpočtů.
Argument proti zavádění školného na veřejných školách je celkem jasný – takové vzdělání by nebylo dostupné všem bez rozdílu sociálního zázemí. A tak se vlastně dostáváme do situace, kdy ti nadanější (ve smyslu predispozic, které běžný student na vysoké škole využije, nemusí být skutečně nadaní nebo talentovaní) mají možnost zdarma studovat školu lepší, zatímco ti, kterým nebylo dáno, si za studium lehce pochybného střihu zkrátka zaplatí.
Ponechme školám možnost stanovit si výši školného. Finance z veřejných zdrojů bychom však měli nahradit poškolným. Dobrovolným příspěvkem absolventů na chod almy máter (případně alm máter, vystudují-li jich více). V některých státech mají občané možnost alokovat část svých daňových odvodů po svém. V České republice to ostatně částečně funguje také, fyzické i právnické osoby tak mají motivaci přispívat na dobročinné či veřejně prospěšné účely.
Poškolné (což je mimochodem slovo, které jsem si pro potřeby tohohle článku vymyslel) by přineslo celou řadu výhod:
- Vysoké školy by se snažily oslovit co nejkvalitnější uchazeče. Dostanete-li do rukou nadaného studenta a nabídnete-li mu kvalitní vzdělání v oblastech, které ho zajímají, a třeba i kontakty na své absolventy, kteří už v branži úspěšně působí, máte velkou šanci, že na jeho poškolném se vám vaše úsilí bohatě vrátí.
- Vysoké školy by byly motivovány navazovat se studenty kvalitní dlouhodobé vztahy (ve smyslu profesním, žádné prasárny). Poškolné je volbou daňového poplatníka, ne jeho povinností.
- Vysoké školy by získaly kvantifikovatelnou a poměrně jednoznačnou zpětnou vazbu. Počet platičů poškolného, délka jejich loajality a celková výše získaných příspěvků jsou tvrdá data. I uchazeče o studium ostatně mohou zaujmout.
- Není bariérou pro studenty z chudších poměrů.
- Myslím, že by méně kvalitní školy přimělo změnit politiku. V důsledku snížení příjmů z veřejných zdrojů by v případě nízkých výnosů poškolného musely zvýšit školné. Staly by se tak méně lákavé. Nebo by musely investovat do kvality výuky a výběru studentů.