Pokrok sice nezastavíš, ale na české železnici má tak šedesát let zpoždění. Možná i víc. V roce 1938 trvala expresu Slovenská strela jízda z Prahy do Bratislavy rekordní 4 hodiny a 18 minut. O bezmála sto let později můžete jet z Prahy do Bratislavy… Za 4 hodiny a 10 minut. Ten meziválečný vlak na cestě stavěl jen jednou a byl to krátký motoráček, žádné Pendolino s osmi vagóny, ale přece jen to na dráze asi čpí zatuchlinou. Zatímco ve vyspělých zemích vlaky slušně konkurují letadlům, v tomhle koutu světa je to plichta s autobusy. Posuďte sami, tohle je tabulka z loňské tiskovky ČD, které se snad reálnou rychlostí lehce nad sto kilometrů v hodině opravdu chtějí pochlubit...
Tušíte správně, zase jsem se vydal na cesty, tentokrát pracovně. Nikam daleko, jen do Budapešti. A protože jde o cestu služební, výběr dopravního prostředku nebyl až tak na mně. Maďarské dráhy si zřejmě s těmi Českými nemají co vyčítat – ten vlak totiž podle nápisů ve vagonech vypravily právě ony, z Hamburku. A tak jsem si zase mohl „užít“ retro jízdu vlakem po železnici, kde je nevyšší povolená rychlost 160 kilometrů v hodině. Což ovšem neznamená, že vlak se celou dobu řítí touhle rychlostí – kdyby ano, v Bratislavě je i s několika zastávkami řekněme za dvě a půl hodiny. A tak se alespoň můžete kochat krajinou (protože vlak samozřejmě nabral kousek za Pardubicemi zpoždění).
Na druhou stranu vás i tyhle vlaky nakonec dovezou do cíle. Pak už je na vás, jestli se budete chovat jako turisté, nebo jako cestovatelé. A protože je mnohem zajímavější poznávat jiné kultury skrze lidi než skrze turistické brožury a rady kdesi na netu, dávám samozřejmě přednost té druhé variantě. Taky se to víc vyplatí, pokud jde o obsah tady na Hive. Je mnohem zajímavější si s lidmi popovídat, než si je vyfotit, a budete mít i o čem psát. Nicméně chápu, že o takové zážitky nestojí každý, přijde mi, že přirozený modus operandi lidí z bývalého východního bloku je trošku jiný, než mají obyvatelé západní nebo jižní Evropy. Přijde mi, že je to stále poznat i ve srovnání mezi bývalými západními a východními Němci.
I když jsem poněkud překvapeně zjistil, že ve svém okolí nemám nikoho, kdo by byl z Budapešti, nebo kdo by tu alespoň nějaký čas bydlel, pracovní cesty mají tu výhodu, že se s místními zapletete vždycky. A tak už teď mám spoustu zážitků. O některé se asi podělím i tady. Ale zážitky je samozřejmě lepší zažívat, než se u nich mermomocí snažit, aby bylo o čem psát. Takže jich spousta zůstane do blockchainu nezaznamenaných.
A jak si v uplynulém týdnu vedla tady na Hive komunita kolem tagu #cesky, který měl původně být výkladní skříní česky a slovensky psaného obsahu na naší oblíbené síti?
Created on the web www.hivetags.xlisto.com.
