In my last post, I ended in Cúber refugio half way from Sollér to Lluc. If you missed it, feel free to get back to it! Now, there’s about five more hours to get to the refugio San Almer where we would sleep. Quite a long stroll up as we haven’t reached the highest point (about 1.220 m above the sea level) yet. And there’s one thing we need to take into consideration – no more places to refill water until Lluc.
V minulém postu jsme skončili u refugia Cúber, které je na půl cesty mezi Sollérem a Llucem. Jestli vám tenhle článek utekl, klidně se k němu vraťte. Teď nás čeká asi pět hodin cesty k refugiu San Almer, kde přespíme. To je docela dost, a navíc jsme se ještě nedostali na nejvyšší bod trasy (cirka 1 220 m nad mořem). A pak je třeba mít na paměti, že v téhle části trasy není kde doplnit vodu. Až do Llucu.
The second of two keen water sources of Mallorca, reservoir Gorg Blau. It seems to be the bigger one but I can’t really tell, we didn’t get any closer.
Druhý ze dvou důležitých vodních zdrojů pro celou Mallorku, nádrž Gorg Blau. Vypadá, že je větší než Cúber, ale zdání může klamat. My se blíž nedostali.
Remember the Roman aqueducts? The fancy ones? Well, forgot them, the Mallorca ones are just huge concrete mangers.
Pamatujete na krásné římské akvadukty? Tak ty na Mallorce jsou úplně jiné, připomínají obrovské betonové žlaby.
As anywhere else in Mallorca, you can run into a sheep, goat or possibly even a bull. They just hang around the routes. Sometimes, you just hear their jingle bells or voices but can’t actually see the animal, which is a bit scary.
Stejně jako kdekoli jinde, i tady můžete narazit na ovce, kozy, nebo dokonce na býky, potulují se kolem cest. Někdy jen slyšíte jejich zvonky nebo bečení/mečení/bučení, ale zvíře není vidět. To je trošku děsivé.
Some of the ruins of boarder walls and agricultural buildings we passed by are over one thousand years old. However, I couldn’t find any reliable source to discover how old those we met in particular are and I can’t tell myself. I believe they must be post-Roman, though.
Některé ruiny hraničních zdí a zemědělských budov, které jsme potkávali, jsou více než tisíc let staré. Ale nenarazil jsem na žádný věrohodný zdroj, který by mi řekl, jak staré doopravdy jsou. A sám to samozřejmě nepoznám. Ale řekl bych, že jsou až z doby po Římanech.
This is a wonderful joke. Somebody must spent hours taking the sign to the middle of nowhere.
Tohle je skvělý vtip, se kterým si dal někdo spoustu práce. Úplně tam vidím ten smutný smajlík ŘSD s nápisem "Musíme to opravit".
Here it comes, the stroll to the highest point. Even though it is not really hot, the Sun doesn’t help at all. We’ve been marching for 7-8 hours and we’re getting tired.
A tady to je, výšlap do nejvyššího bodu naší cesty. I když není žádné vedro, pražící slunce je pěkně nepříjemné. Na cestě už jsme asi 7-8 hodin a začínáme být unavení.
The peak is amazing, though. I love the mountain views with sea in the back. Five minute break and we have to continue, there are more than two hours of walking ahead of us.
Náš nejvyšší bod je ale super. Miluju výhledy do hor, když je za nimi vidět moře. Ale máme jen pětiminutovou pauzu a pak musíme šlapat dál, čekají nás ještě asi dvě hodiny cesty.
Remember what I wrote about the animals everywhere? Well, some of them can apparently be hunted and eaten without their owners notice. This skeleton is just in the middle of the path…
Pamatujete, jak jsem psal, že tu všude pobíhají zvířata? Tak některá z nich se očividně mohou stát kořistí dravců, aniž by si toho jejich majitel všiml. Tahle kostra ležela uprostřed cesty...
It was most likely a goat skeleton as there were some around.
Asi to byla kostra kozy nebo spíš kůzlete, několik jich bylo poblíž.
There’s a well-know monastery in Lluc, about a kilometre before our refugio. We didn’t visit it, though because we had to hurry to the refugio before the dark falls. We thought we’d come back to Lluc in the morning to catch a bus to Inca and visit the monastery but we felt better than we’d expected the morning after and decided to trek to Pollença instead.
V Llucu je známý klášter, který jsme ale neviděli. Je asi kilometr od našeho refugia, ale když jsme dorazili do Llucu, začalo se smrákat, a tak jsme pospíchali dál. Předpokládali, že se do kláštera ráno vrátíme, protože kousek od něj jezdí autobusy do města Inca. Ale protože jsme se cítili mnohem lépe, než jsme předpokládali, rozhodli jsme se u snídaně, že půjdeme až do městečka Pollença.
Anyways, the refugio was great. Bed, dinner and breakfast cost only 35 euro per person, which is incredibly cheap for the Majorcan standards. However, we were apparently lucky to have a place with no booking in advance. We just called one day before our arrival to check if the refugio was open. People we met there told us they did the booking even before booking their flights because most of the refugios were booked out for weeks, because their capacity was reduced due to the anti-covid restrictions.
All the other trekkers were foreigners – German, British, Irish and a Polish couple – while my girlfriend is Spanish. I believe we were just let in because like everywhere else, some of the rules aren’t applied for the locals (yes, the locals would most likely speak Mallorquín or Catalan, or possibly Spanish with Catalan accent, but still). If you don't speak Spanish like a Spaniard, make a booking in advance!
Refugio bylo v každém případě super. Nocleh, snídaně a večeře jen za 35 euro na osobu, což je na místní poměry neskutečně nízká cena. A přitom jsme očividně měli obrovské štěstí, že pro nás bylo místo, aniž bychom si předem dělali rezervaci. T. jen zavolala den předem, jestli není zavřeno. Ostatní nocležníci nám přitom řekli, že si dělali rezervaci ještě předtím, než koupili letenky, protože většina refugios byla plně obsazená na několik týdnů dopředu. Prý proto, že mají kvůli covidovým opatřením sníženou kapacitu.
Všichni ostatní horalové byli cizinci – Němci, Britové, Irové a jeden polský pár – zatímco T. je Španělka. Takže myslím, že jsme se prostě mohli ubytovat proto, že některá pravidla se tradičně na místní neuplatňují (jasně, ti opravdu místní by mluvili jazykem "mallorquín", katalánsky, případně španělsky s katalánským přízvukem, ale stejně). Takže pokud nemluvíte Španělsky jako Španěl, udělejte si rezervace předem!
