Fotil si rozkvetlý keř zlatého deště. V tomhle pošmourném počasí jásavá žluť květů svítila jako malé slunce. Bylo chladno a vzduchem poletovaly vločky sněhu. Pampeliška se chvěla zimou pod tou nečekanou nadílkou.
Zaslechl zvláštní zvuk. Už ho jednou slyšel. Bylo to ale na jiném místě a v jiný čas. Pomalu se otočil. Do uší se mu donesl ještě jeden zvuk. Znělo to jako tiché kňourání. Tenhle zvuk neznal a tak byl zvědavý, co uvidí. Jeho pohled padl na mírně se otřásající krtinu. Čekal, jestli uvidí i krtka. Za chvilku se ukázaly drápky a za nimi následovala hlavička s nezaměnitelnou bílou skvrnkou ve tvaru mašličky. Nedělal si iluze, že by to mohla být jeho známá paní krtečková, ale tahle krtčí slečna určitě patřila do jejího rodu.
Z čumáčku ji vycházelo tiché kňourání. Chvíli trvalo, než porozuměl zvukům a naladil se na jejich frekvenci.
„Co se stalo, že naříkáš?“ zeptal se bezhlasně.
Hlavička se při jeho otázce vtáhla zpět do krtiny, aby vzápětí zvědavě vykoukla zase ven.
„Ty mi rozumíš?“
„Jistě. Kdysi dávno jsem si povídal s tvou babičkou, nebo s mámou?“
„Tak to jsi ty? To byla babička. Od těch dob se v našem rodě vypráví pohádka o jejím setkání s hodným člověkem. Nikdo tomu nevěřil. Všichni si mysleli, že si to jen vymyslela pro pobavení malých.“
„Krtci si vyprávějí pohádku o hodném člověku? No to mne tedy dojalo. Pořád ale nevím, proč naříkáš.“
„Zlomila jsem si drápek. Mám těžkou práci s uklízením chodbiček. Dole není ani kousek vláhy a vše je strašně ztvrdlé. Ve vlhké hlíně se hrabe lépe, ale v suché a ztvrdlé na kámen to jde hodně těžko.“
„To je zvláštní. Sněhu bylo v zimě dost, takže zem by měla být provlhlá. Kam se všechna ta voda z tajícího sněhu poděla?“
„Provlhlá je jen kousek pod povrchem. Dole je však tvrdé sucho. Možná níže, u skály, nějaké vlhko bude, ale tam pro nás není nic k obživě a tak tam nehrabeme. Kam se poděla voda ze sněhu nevím. To by jste měli vědět vy lidé. A vůbec. Je tu zima. Jdu se schovat. Ráda jsem tě poznala a ještě radši jsem, že si babička pohádku nevymyslela“, ukončila náš prazvláštní rozhovor. Zanořila se do své krtiny a nebylo po ní vidu ani slechu.
Potěšen tímto setkáním, ale i zadumán nad zprávou o vyprahlé zemině, sebral stativ s fotoaparátem a vydal se k domovu.
Google translate from Czech:
He took a blooming shrub of golden rain. In this gloomy weather, the bright yellow of flowers shone like a small sun. It was cold and snow flakes floated through the air. The dandelion was shivering with the cold under the surprise.
He heard a strange sound. He'd heard him once before. But it was a different place and a different time. He turned slowly. There was another sound in his ears. It sounded like a low whine. He didn't know this sound, so he wondered what he was going to see. His gaze fell on a slightly shaking mole. He waited to see the mole. After a few moments, the claws appeared, followed by a head with an unmistakable bow in the shape of a bow. He had no illusions that it might be his famous Mrs.Mole, but this mole miss was certainly in her family.
Her nose was silent. It took a moment to understand the sounds and tune in to their frequency.
"What happened to you moaning?"
The head pulled back into the mole's pile on his question to peer out curiously.
"You understand me?"
"Sure. Once upon a time I talked to your grandmother or to your mom? "
"Is that you? That was Grandma. Since then, a story about her encounter with a good man has been told in our family. Nobody believed it. Everyone thought it was just a little fun for the little ones. "
“Moles tell a fairy tale about a good man? Well, I was so moved. But I still don't know why you're lamenting. ”
"I broke my claw. I have a hard job of cleaning the corridors. There is not even a bit of moisture down there and everything is very hard. It is hard to dig in the damp soil, but it is very difficult to dry and harden to stone. ”
"It is strange. There was enough snow in the winter, so the ground should be damp. Where did all the melting snow water go? "
“Damp is just below the surface. But there is a tough drought down there. Maybe below, by the rock, some damp will be there, but there's nothing to feed us for, so we're not gonna go there. I don't know where the snow water came from. You guys should know that. And in general. It's cold here. I'm going to hide. I liked to meet you, and even more so that my grandmother did not invent the fairy tale, ”ended our special conversation. She plunged into her mole pile, and there was no sign of her.
Delighted by this meeting, but also at the news of the parched earth, he picked up a tripod with the camera and headed home.
