Paní Krtečková se poslední dobou cítila už poněkud vyhořele.
Bodejť by také ne - pořád to samé - hrabat se v hlíně, potmě dělat tunely a starat se o své čtyři krtčí děti, to nebyl žádný med.
Manžel jí před nedávnem opustil, vydal se do světa na stavbu krtčího Eurotunelu mezi Anglií a Francií a tak paní Krtečková s dětmi na čas osiřela.
Pracovala neúnavně, aby uživila své děti.
Jeden večer při své práci najednou narazila na cosi velkého a velice tvrdého.
Bylo to tmavé a válcovité a leželo to před ní v temné hlíně.
"Co to je? Had nebo hadice," pomyslela si krtice.
"Ať je to co je to, nehýbe se to a je to mrtvé. Tak to překousnu a budu pokračovat!"
Krtice bez váhání zaťala své hlodáky do té pevné věci.
Zajiskřilo se. Prásk!
Vyšlehly jiskry a paní Krtečková odskočila s ohořelým kožíškem, ze kterého se zakouřilo.
Cítila se teď opravdu vyhořele...
"Co to bylo? To už nesmím kousat!" pomyslela si, když se vzpamatovala z přestálého šoku.
Byl to kabel s vysokým napětím napájející rodinný domek nedaleko.
Jeho majitel, zahrádkář, byl známý a zavilý nepřítel všeho krtčího.
A teď byl bez proudu.
Dole pod zemí zatím paní Krtečková začala znovu hrabat. Po pár centimetrech narazila opět na cosi válcovitého a tvrdého.
To bude hadice, pomyslela si, tu už zvládnu, ta nekope...
Krtice měla pravdu. To, do čeho se vzápětí zaryly její mohutné hlodáky, opravdu nekopalo.
Byl to optický kabel.
Zahrádkáři přestal jít internet...
Jeho zahrádka pak už byla dlouho bez krtinců. Zbyla jen jedna, jediná velikánská krtina. Seděl na ní jeden, jediný obrovský krtek.
Jmenoval se bagr...
