Včera jsem měl na chvíli hlavu v oblacích. Dnes jsem se věnoval ryzím přízemnostem. Jen v jednu chvíli jsem se trochu povznesl a pak zase rychle na zem.
I had my head in the clouds for a while yesterday. Today I dealt with pure ground floor. Only at one moment did I rise a little and then quickly back to the ground.
Church of st. Václav in Netolice. / Kostel sv. Václava v Netolicích.
Next to this church I was perfectly grounded by hand folding 40 crates of beer :-).
During working hours I deal mainly with ground-based ideas. How to deliver the cargo, how and where to unload the cargo, what a fool who had overtaken me and immediately turned to the side road. Nothing uplifting. I can deal with that when I get home.
But there is a lot of work to do at home. Just randomly. Apply wood to the fireplace, clean gutters from fallen needles, fix light switch in hallway, etc.
Nothing uplifting again.
In the afternoon I took Sofia for a short walk. The choice of the route was fully within her competence. She used it perfectly :-).
The uplifting thing was that I couldn't think of anything. I just held on to the leash and sometimes looked where I stepped to keep my ankle out.
A short walk eventually stretched to ten miles. I don't even know where and how Sofia led me. I recovered when darkness entered the landscape.
Vedle tohoto kostela mne dokonale uzemnilo ruční skládání 40-ti přepravek piva :-).
V pracovní době se převážně zabývám přízemními myšlenkami. Jak doručit náklad, jak a kam náklad vyložit, co to bylo za blázna, který mne předjel a okamžitě odbočil na vedlejší cestu. Nic povznášejícího. Tím se mohu zabývat až se vrátím domů.
Ovšem doma čeká spoustu práce. Jen tak namátkou. Nanosit dřevo ke krbu, vyčistit okapy od spadaného jehličí, opravit vypínač světla na chodbě atd.
Zase nic povznášejícího.
Odpoledne jsem vzal Sofii na krátkou procházku. Výběr trasy byl plně v její kompetenci. Využila toho dokonale :-).
Povznášející na tom bylo to, že se mi povedlo na nic nemyslet. Jen jsem se držel vodítka a občas se podíval kam šlapu, abych si nevyvrtl kotník.
Krátká procházka se nakonec protáhla na deset kilometrů. Ani nevím, kudy a jak mne Sofie vedla. Vzpamatoval jsem se, když vstoupila do krajiny tma.