Něco je jinak. Připadám si, jako bych byl hercem ve zpomaleném filmu a zároveň nepozorným divákem, který ten film sleduje.
Something is different. I feel like I am an actor in a slow motion movie and at the same time an inattentive viewer watching the movie.
For how many times had that awful disharmonic sound ripped through his mind today? He didn't even count it. His body just shuts down and restarts into some strange semi-automatic mode. The vital functions remain in operation, but everything else is muted.
One of those disharmonic sounds put him out of action as he drove through the beautiful and interesting landscape. At the moment of shutdown he became a spectator who vainly shouts at the actor to recover.
He wanted to shake the stiff body, but his hands just curled like a movie screen into which the wind blows.
Everything slowed crazy. Hundreds of seconds lasted perhaps an hour. The uncontrolled vehicle seemed to move slowly toward the side of the road. Something flashed over the head of the stiff body. There was a breath of ozone in the air.
The body twitched. The spectator immediately became an actor, who began to brake sharply.
He stared uncomprehendingly at the tree that stood just outside the cabin. It took him a moment to make the stiff muscles move. Shaking, he stepped out of the cabin. Falling legs barely carried him. He walked unsteadily to the tree in front of the cabin, his back on it, and slowly slid to the ground.
Po kolikáté už mu dnes projel hlavou ten příšerný disharmonický zvuk? Už to ani nepočítal. Jeho tělo prostě vypne a restartuje do nějakého podivného poloautomatického režimu. Životně nutné funkce zůstávají v provozu, ale vše ostatní se utlumí.
Jeden z těch disharmonických zvuků jej vyřadil z provozu, když projížděl na pohled krásnou a zajímavou krajinou. V okamžiku vypnutí se stal divákem, který marně křičí na herce, aby se vzpamatoval.
Chtěl stuhlým tělem zatřást, ale jeho ruce se jen zavlnily jako filmové plátno, do kterého foukne vítr.
Vše se šíleně zpomalilo. Setina vteřiny trvala snad hodinu. Neřízené vozidlo se zdánlivě pomalu sunulo ke kraji silnice. V tom se něco zablesklo nad hlavou stuhlého těla. Ve vzduchu byl cítit závan ozónu.
Tělo sebou škublo. Z diváka byl okamžitě herec, který začal prudce brzdit.
Nechápavě zíral na strom, který stál těsně před kabinou. Chvíli mu trvalo, než přinutil stuhlé svaly k pohybu. Roztřeseně vystoupil z kabiny. Podlamující se nohy ho sotva unesly. Vratkým krokem došel ke stromu před kabinou, opřel se o něho zády a pomalu se sesunul k zemi.