Po obědě se na chvíli roztrhaly mraky a vysvitlo slunce. Odnesl si kafe na terasu a pohodlně se usadil. Ashley si opřel čumák o jeho kolena a dožadoval se laskání.
After lunch, clouds broke for a moment and the sun shone. He took his coffee to the terrace and sat down comfortably. Ashley leaned his nose against his knees and demanded caresses.
He was just scratching Ashley's ears when he heard something. He pushed the dog away and listened to the surrounding sounds. He heard nothing strange. Ashley slumped to his feet and began to doze.
He took a sip of coffee, leaned back, and narrowed his eyes. A little while later, a picture of a journey around a local stream broke into his mind, and the question was, "Where are you?"
Without opening his eyes, he asked without saying, "Bezinka, is that you?" The answer was silence. Not for long. In a few seconds a new image appeared. This time it was a tree on the bank of a stream. At the same time as the picture came an unworded message, "I'm waiting for you."
He got up, cleaned the coffee mug, and walked curiously to the spot he'd seen in his mind a little while ago. He walked slowly around the stream. He studied all the trees along the way so that the image would not pass. After twenty minutes of walking, a voice stopped in his mind, "Here I am!"
Curious, he turned his head after his voice. Two eyes stared at him in the frown of Ent's face.
"I'm here. Do you need anything?" he asked for a welcome.
The expression on Ent's face was still grim as he said, "I don't need anything. You're the one who needs something."
He raised his eyebrows uncomprehendingly.
"You forget to live," said ent, continuing, "You're just surviving. You've been talking about work lately, and you've lost interest in the people around you. You're human and you need other people for your life. Nature is powerful, but it can't solve human relationships."
He hung his head as he said, "I guess you're right. I have neglected enough things, and I will have to remedy what I have done by my ignorance."
"So start it as soon as you come home. Whenever you can go into nature to recharge your energy, but don't run here if you have a human problem. You have to solve it among people."
Zrovna škrábal Ashleyho za ušima, když něco zaslechl. Odstrčil psa a zaposlouchal se do okolních zvuků. Nic zvláštního neslyšel. Ashley se mu schoulil k nohám a začal podřimovat.
Napil se kávy, opřel se a přimhouřil oči. Za malou chvíli mu vystoupil na mysli obraz cesty kolem místního potoka a zároveň zazněla otázka: "Kde jsi?"
Aniž by otevřel oči, zeptal se beze slov: "Bezinko, jsi to ty?" Odpovědí mu bylo ticho. Ne však na dlouho. Za pár vteřin se objevil nový obraz. Tentokrát to byl strom na břehu potoka. Zároveň s obrazem přišel bezeslovný vzkaz: "Čekám na tebe."
Vstal, uklidil hrnek od kafe a zvědavě se vydal k místu, které viděl před malou chvílí v mysli. Pomalu kráčel kolem potoka. Prohlížel si všechny stromy po cestě, aby ten z obrazu neminul. Po dvaceti minutách chůze ho zastavil hlas v mysli: "Tady jsem!"
Zvědavě pootočil hlavu za hlasem. Dívaly se na něj dvě oči v zachmuřené tváři enta.
"Jsem tady. Potřebuješ něco?" zeptal se na uvítanou.
Výraz entovy tváře byl stále zachmuřený, když odpověděl: "Nepotřebuji nic. Ty jsi ten, kdo něco potřebuje."
Nechápavě pozvedl obočí.
"Zapomínáš žít," řekl ent a pokračoval: "Jen přežíváš. Poslední dobou mluvíš jen o práci a přestal ses zajímat o lidi kolem sebe. Jsi člověk a ostatní lidi potřebuješ ke svému životu. Příroda je mocná, ale nemůže řešit lidské vztahy."
Svěsil hlavu, když odpovídal: "Asi máš pravdu. Zanedbal jsem dost věcí a budu muset napravit, co jsem svou nevšímavostí způsobil."
"Tak s tím začni hned, jak příjdeš domů. Kdykoli můžeš zajít do přírody načerpat energii, ale neutíkej sem, když budeš mít lidský problém. Ten si musíš vyřešit mezi lidmi."
