Král v Čechách? To zní jako nepovedený vtip. A přesto zde máme mnoho králů. Jen o nich možná nevíme.
King in Bohemia? That sounds like a bad joke. And yet we have many kings here. We just don't know about them.
The sun wheel, on his afternoon pilgrimage through the sky, just covered the gray cloud as he and his dog set out on their pilgrimage to the king.
They walked beside each other and watched the kingdom they wandered. As it happens, splendid places alternated places unsightly, but overall the kingdom looked very good.
Today, there was somewhat vivid on the main roads. Human beings held some gathering here anddisturbed their majesty's subjects with their noise. He wandered between them for a moment, then left the main road and walked with his dog sideways. Here was peace. They passed a dilapidated human structure that had been mercifully covered by the people of the kingdom long ago.
They were no longer far from kingship. They entered the inconspicuous path, trampled by roots. The footpath led them to a hidden well where they both refreshed themselves with crystal clear and fresh water.
From the well, the footpath began to ascend to the top of the hill where the local king reside.
They approached the King respectfully. Looking at the King, he knelt unwittingly and gave him his tribute. The respectable dimensions and ages of this majesty truly deserved a compliment.
Summer oak. Trunk circumference 460 cm, height 30 meters, estimated 200 to 300 years old.
Dub letní. Obvod kmene 460 cm, výška 30 metrů, odhadované stáří 200 až 300 let.
Sluneční kotouč, na jeho odpolední pouti oblohou, zrovna zakryl šedý mrak, když se on a jeho pes vypravili na jejich pouť ke králi.
Kráčeli vedle sebe a prohlíželi si království, kterým putovali. Jak už to tak bývá, honosná místa střídala místa nevzhledná, ale celkově vypadalo toto království velmi dobře.
Dnes zde bylo na hlavních cestách poněkud živo. Lidské bytosti zde pořádali nějakou sešlost a svým hlukem rušili poddané jeho veličenstva. Chvíli se proplétal se mezi nimi, ale pak opustil hlavní cestu a kráčel se svým psem postranními pěšinami. Zde byl klid. Minuli polorozpadlou lidskou stavbu, kterou před dávnými lety milosrdně překryli obyvatelé zdejšího království.
Již to neměli ke královskému majestátu daleko. Vstoupili na nenápadnou pěšinu, vyšlapanou srnami. Pěšina je zavedla ke skryté studánce, kde se oba osvěžili křišťálově čistou a svěží vodou.
)
Od studánky začala pěšina stoupat k vrcholu pahorku, na kterém sídlil místní král.
Blížili se uctivě ke králi. Při pohledu na krále bezděky poklekl a vzdal mu tak svůj hold. Uctihodné rozměry a stáří tohoto majestátu, si poklonu opravdu zasloužily.
