Krušný podzim
Pod obrovský tlak to totiž dostalo manažera klubu. Na první pohled měli totiž United jednu z možná úplně nejsilnějších ofenziv v celém klubovém fotbalu - Ronaldo, Cavani, Martial, Rashford, Sancho, Greenwood. To je téměř brutální arzenál a střelecký potenciál. jenže to s sebou nese nároky fans na předvedenou hru a výsledky. Solskjaer přitom do té doby vsázel ve svém angažmá především na pevnou defenzivu a smrtící protiútoky. A to s hvězdným kádrem nadále nepřicházelo do úvahy. A tak se Norský manažer rozhodl šlápnout na plyn a kromě přímočarého fotbalu vysunout obrannou linii mnohem výš. Problém byl, že to nefungovalo, ať se snažil sebevíc. Pressing totiž začíná u středního útočníka a Ronaldo prostě ve svém věku nemohl nahánět stopery soupeře. Výš se tak musel vysouvat podhrotový hráč Bruno Fernandes a tím odkrýval prostor za sebou. Rashford s Greenwoodem navíc taky neoplývali zrovna láskou k defenzivě a jakoby se tak United rozdělili na hřišti na dvě samostatná mužstva. Zatímco celá útočná vozba zůstávala vysoko na hřišti, obranná šestice měla co dělat, aby dokázala zastavovat útoky soupeře. V moderním fotbale se ale nedá bránit s šesti fotbalisty a se čtyřmi útočit. Bránit a útočit musí celé mužstvo a United tak začali pomalu ztrácet půdu pod nohama. Ke zhoršujícím výkonům se přidaly výsledky a všechno vyvrcholilo domácím debaklem s Liverpoolem 0:5. V tu dobu bylo jasné, že manažerovo angažmá se chýlí ke konci...
Problémy se navíc kupili podle všeho i uvnitř kabiny. Portugalec totiž vzhledem ke svému postavení a platu musel hrát, což nelibě nesl například Edinson Cavani, kterého Solskjaer přemluvil v létě k setrvání v klubu na jednu další sezónu (nutno dodat, že ještě dlouho před příchodem Ronalda). Uruguayský snajpr tak víc a víc času mimo klub a bylo nad slunce jasné, že klub bude muset opustit. Do hry se pak téměř nedostal ani odchovanec Jesse Lingard a na nedostatek času na trávníku si stěžovali i další hráči. A ne všichni pochopitelně v závislosti na Ronaldovi. Kádr byl ale příliš široký, rotace hráčů příliš nízká (což pochopitelně padá na hlavu manažera) a vzhledem k výsledkům nespokojenost rostla. Jak mezi hráči, tak mezi fanoušky a vedení klubu. Poslední kapkou pak byl další debakl 4:1 ve Watfordu, po kterém se norská legenda klunu Ole Gunnar Solskjaer musel chtě nechtě se svou rolí manažera rozloučit. A byl to emotivní konec...
Svým způsobem navíc nejspíš určil ráz dalšímu vývoji sezóny, protože podle rozhovoru Ronalda s Piersem Morganem zrovna Portugalec preferoval setrvání Solskjaera v klubu, zatímco někteří hráči kádru se otevřeně postavili proti němu. Nálada v kabině tak určitě nebyla nikterak příjemná. Vůbec například nepochybuju o tom, že Ronaldo se se svými názory držel nějak zkrátka. Jestliže je ochoten svou frustraci propírat tímhle způsobem veřejně, nedá se očekávat, že v kabině to bylo jinak...
