Dnes máte možnost se společně se mnou podívat do roku 2001.
Společně sedneme na kolo a vyrazíme na Klatovsko, do Chudenic, kde navštívíme rozhlednu Bolfánek a Americkou zahradu.
Účastníci cyklojízdy: @jjprac a @garygeo1.
Fotky: Naše kompaktní fotoaparáty na kinofilm.
Tento výlet bude exkluzivně pro vás pouze v češtině.
Popis trasy:
Krátká trasa s malebnými obcemi na jihu Plzně s četnými zámky a zříceninami hradů i tvrzí. Z Chudenic pojedeme po modré značce k zámku s Americkou zahradou a poté na rozhlednu Bolfánek, upravenou z věže kostela sv. Wolfganga.
Realizace trasy:
Vyjíždíme ráno v 7:30. Je 30. června roku 2001. Čeká nás průjezd Plzní. Míříme z Lochotína tichými uličkami a cestičkami až na Bory. Poslední rušná křižovatka mizí v dáli. Přejíždíme železniční přejezd mezi Plzní a Valchou. Les pozvolna končí a my vjíždíme do otevřené krajiny. Otvírá se nám pěkný pohled na vodní nádrž České údolí.
Nad jejími vodami se vznáší mlha a my vidíme množství trpělivých rybářů na jejích březích. V dáli září báň kostelíka v městské části Litice a nalevo od nás se ve vodě vzhlíží pahorek se starodávnou zříceninou hradu Drslaviců.
Slunce již začíná nepříjemně pálit. Podjíždíme úzkým tunelkem. 11,7 km. Část Plzně – VALCHA. Celkem nezajímavá obec, až na psí útulek, který ovšem míjíme velkým obloukem, neboť se nachází v západní části obce. Odbočujeme na Dobřany a při jízdě do mírného, ale táhlého kopce opouštíme Plzeň.
Míjíme skupinu halasících chodců a jsme rádi, že jsme na kolech. 13,5 km. LHOTA. Obec, v níž za povšimnutí stojí kaplička na vpravo od silnice stojící návsi. Naše průměrná rychlost se pohybuje kolem 15 km/h. Odbočka do Nové Vsi je uzavřena, zřejmě to souvisí s rekonstrukcí silnice k novému línskému letišti.
Relativně tichá a dobrá silnička nás vede střídavě mezi lesy a poli. Po chvilce podjíždíme zakonzervovaný most dálničního obchvatu Plzně, stojící zde jako obrovský betonový, ale osamělý a smutný památník vedoucí odnikud nikam.
Míjíme opuštěné doly po pravé straně vozovky. Již jen haldy hlušiny prozrazují jejich bývalou slávu. V provozu je již jen Důl Dobré Štěstí, ale i ten již pomalu dožívá. Zde, pár metrů za důlními budovami, vede provizorní objížďka do obce Nová Ves. Tvoří ji příšerně zabahněná lesní cesta, které se naštěstí naše čistá kola nemusí obávat.
Vjíždíme do těsné blízkosti města DOBŘAN. Vítá nás zdaleka viditelná věž místního kostela s novou fasádou. Pozorujeme zátopové louky v těsně blízkosti města, které se na jaře s pomocí řeky Radbuzy pravidelně proměňují v obrovská jezera. Po projetí starší městské části Dobřánky čekáme dlouhou dobu, abychom se mohli zařadit na rychlostní silnici, vedoucí do města. Konečně přejíždíme silniční most tvořící pomyslnou „bránu města“. Objíždíme renovované centrum a odbočujeme vpravo. Příšerně se klepeme na dlažebních kostkách a oslavujeme vynálezce asfaltu – J. Macadama, který jej poprvé uplatnil na stavbu silnic kol r. 1800. Míjíme místní psychiatrickou léčebnu, která je značně zanedbaná.
Blížíme se k Chlumčanským keramickým závodům, což je poznat podle bíle zbarvené silnice, kaolínového prachu a kusů tvárnic všude v příkopech. Naše kola, ale bohužel i my se začínáme pokrývat vrstvou bílého prachu. Silnice v okrese Plzeň – jih naštěstí nejsou tak špatné jako silnice v okresu Plzeň – sever a krajina je rovinatá.
Riskujeme a přejíždíme tři zákazy vjezdu. Zkratka okolo CHKZ by nám ušetřila cenné tři kilometry. Podlézáme dvě závory. Lom. A cesta vede přímo do jeho středu. Je sobota, takže se zde nepracuje, ale i takto jsme skončili. Nemůžeme riskovat, že skončíme v hromadě kaolínu. Snad jindy. Vracíme se zpět na oficiální silnici. Po pravé straně si všímáme zvláštního jevu. Za betonovým plotem CHKZ stojí dlouhá desetiletí hromada kaolínu, provrtaná malými děrami skrznaskrz. Připomíná nám to krápníkové jeskyně, ale vzápětí se vše vysvětluje. Jedná se o dílo malých ptáčků, kteří si ve vodou zpevněném kaolínu staví svá hnízda a my je vidíme, jak vyletují ven a vzápětí se vracejí dovnitř s potravou pro svá nenasytná ptáčata.
Nic jiného nám nezbývá. Objíždíme CHKZ oficiálně zleva. Dáváme přednost v jízdě tovární vlečce a vzápětí obdivujeme hlavní budovu CHKZ, která je celá pokrytá vyleštěnými obkladačkami. Je to velmi zmodernizovaný závod. Celý je hlídán kamerovým systémem a luxusní parkoviště před budovou je zastřešeno stříškami, připomínajícími lázeňské kolonády.
Opouštíme průmyslový kraj a vjíždíme do nezkažené přírody. Míjíme Utopený rybník živený Suchanovským potokem. V dálce se zablesknou vody rybníčku Šavlice. Po pravé straně je skládka kaolínového odpadu s loužemi připomínajícími modré oči nebes.
DNEŠICE. V obci je po ránu naprostý klid, rušený jen kdákáním slepic a svištěním našich pneumatik po nepříliš kvalitní vozovce. 29 km. Prům. rychlost udržujeme kolem 15,5 km/h. V obci si kupujeme pohled za 2 Kč.
Na jižním Plzeňsku projíždíme střídavě mezi poli a lesy. Naše prům. rychlost stoupá na 15,6 km/h. Pochopitelně s funkcí AUTO, která vypíná náš tachometr a tím pádem i počítání prům. rychlosti při zastavení kola.
SOBĚKURY. Naše prům. rychlost vzrostla na 15,7 km/h. Na návsi míjíme zajímavou polygonální kapličku a obchod se smíšeným zbožím s velikými hodinami na střeše, jehož architektura pochází z doby nedávno minulé.
Ujeto 33,3 km. Po cestě míjíme spoustu nových dopravních značek, které nahrazují dřívější v nepříliš pěkném stavu. Ze Soběkur jedeme po minimálně frekventované, ovšem i minimálně kvalitní silnici. Je lemována třešňovými stromy, jejichž ještě kyselé plody vyplivujeme. Náhle se ocitáme v chladném smíšeném lese. 33,5 km. Stín. Vyjíždíme z lesa. Po pravé straně vidíme malé kopečky Švihovské vrchoviny, jejichž úbočí jsou lemovány malými domečky vesniček. Takže začínají kopce. Bohužel nahoru, ale naštěstí i dolů.
OTĚŠICE leží přímo před námi v údolí, kam svištíme rychlostí 38 km/h. 37,5 km. Konečně první nová obec na této trase. Maličká malebná obec, až na pár výjimek. Cestou nás provází zurčení Biřkovského potůčku.
BOLKOV. „Letní sídlo valašského krále“ 39 km. Opravená kaplička na návsi. Nastává malý problém. Na silnici leží pes. Jezevčík, a tato rasa je vyhlášena svojí nevraživostí k cyklistům. Rozvaluje se přímo uprostřed, ale naštěstí se po nás nevrhá, jelikož zpomalujeme na minimum.
Památná chvíle. 39,4 km, okres Klatovy dosažen (silnice se v zimě udržuje pouze pluhováním). Nová silnice směřuje přímo proti velké hoře, což působí dojmem blížícího se stoupání.
40,4 km, 11 hodin. Jsme v BIŘKOVĚ, kde nás vítá prudká zatáčka a malý rybníček na návsi. Stavíme, abychom nahlédli do mapy. A už se na nás řítí dvě obludy. Velcí psi, kteří na nás vrčí, ale jsou naštěstí za plotem. V této obci se nedalo nikde zastavit, aniž by na nás neštěkali psi. Zastavili jsme tedy až za obcí.
Biřkov - kaplička
V okrese Klatovy se velmi pozvedá úroveň komunikací a dokonce tu nechybí ani nové patníky. Za obcí Biřkov nás uvítalo mírné stoupání, které bylo ovšem bohatě vyváženo silnějším klesáním se zatáčkami do obce KŘENICE, ležící v údolíčku. 1111. Zbývá 5 km do cíle. V obci nás trochu pozlobila přehazovačka, ale okamžitě jsme jí seřídili za jízdy.
Všímáme si už druhého oprýskaného traktůrku, přímo muzeálního kousku značky MAN, který snad jezdil ještě za druhé svět. války. Teď ovšem smutně stojí ve vysoké trávě u silnice.
Cesta pokračuje lemována vysokými topoly. Chudenice 4 km. Na 45 kilometru řadíme lehký převod. Kopec sice není příliš prudký, jenže je táhlý a proto je důležité se nevyčerpat již pár kilometrů před cílem.
Zastavujeme pod starými lipami u památníku či kříže z r. 1865. Není ovšem zřejmé, z jakého důvodu zde byl postaven. Postrádá totiž jakýkoliv nápis, kromě letopočtu. Ale je zde krásně. Slyšíme jen bzučení včel a výhled do kraje a na obci Přetín také není k zahození. Lavička zde sice je, jenže na slunci, které již nepříjemně praží a proto usedáme na zbytek jakéhosi betonového skvostu z minulých dob. 1122. K dobré pohodě přispívá i poslech regionálního rádia a vybraná „sluncem opečená“ krmě.
Pravé poledne. Po dobrém obědě a vydatném odpočinku vyrážíme na další cestu. Jedeme kolem zaniklého pískovcového lomu a potkáváme osamoceného cyklistu, který se proti nám řítí velkou rychlostí, což vůbec nevěstí nic dobrého. Čeká nás kopec. Samozřejmě na slunci. Počasí se nevyvíjí příliš podle předpovědi, podle které se mělo od západu zatahovat. Zatím se objevují pouze malé bílé obláčky.
Obdivná slova. Ano, to jsme právě zpozorovali velké množství obrovitých lesních jahod, neodoláváme a kopec – nekopec, slézáme a vydatně ochutnáváme výborné plody. Po krátkém osvěžení konečně stojíme na vrcholu kopce. Otvírá se nám vytoužený pohled do klatovského kraje. Přímo před námi vidíme dřevěnou špici rozhledny Bolfánek, přičemž její tělo je skryto v nízkém kopečku v jehličnatém lese. Doufáme, že již brzy staneme na jejím vrcholu. Tachometr ukazuje přesně 46,6 km, přičemž prům. rychlost se drží na 15,3 km/h. Čistý čas jízdy dosáhl 3 hodin 2 minut. Je přesně 9 minut po poledni.
Již vjíždíme do BÝŠOVA. 12 minut po poledni. Vítá nás zde hromada skla na silnici, které se doufám úspěšně vyhýbáme a pochopitelně nové dopravní značení. Býšov je maličká vesnička, skoro bych řekl jihočeského typu se zděnými statky. Projeli jsme ji asi tak za 12 sekund.
Svištíme do údolí pod rozhlednou Bolfánek. Chudenice jsou již na dohled. Pevně svíráme řídítka v rychlosti okolo 42 km/h a vyplivujeme mouchy, které na nás houfně nalétávají, stejně tak vehementně, jako odletují kamínky od našich pneumatik.
Konečně. 48,6 km. CHUDENICE, náš cíl. Zde zastavujeme, abych dle mapy naplánovali náš další postup. Nepotkáváme zde ani živáčka. Ale příšerný spalující žár nás rychle nutí vyhledat místo ve stínu. Objíždíme kostel sv. Jana Křtitele s cibulovitou bání, který by nutně potřeboval rekonstrukci.
Vpravo od náměstí Míru se nachází starý zámek – muzeum. Je sice poměrně pěkně opraven, má červené ornamenty na bílé fasádě, ale jeho okolí by rozhodně prospěly parkové úpravy.
Z obce pokračujeme po krásné asfaltové cestě, jenže její sklon nám připadá poněkud nepohodlný. Je úzká a dokonce po ní jezdí líní řidiči v autech, kteří, místo aby se koupali v potu jako my, pohodlně vyjedou, klimatizováni až na vrchol. Jenže, jak se vzápětí ukazuje, mají smůlu. Krásná cesta vede pouze ke hřbitovu a dál už musí pěšky po kamenité lesní cestě.
Míjíme hřbitov s krásně opravenou kaplí. Dočítáme se, že je zde pochován Jaroslav Kvapil, autor libreta k Rusalce. Jsme na okraji Chudenické vrchoviny, 544 m n. m. Kvalita cesty se začíná zhoršovat. Teprve nyní můžeme ocenit terénní vlastnosti našich kol. Ještě, že k cíli nás vedou přehledné směrovky. Zastavujeme až pod rozhlednou, bílou věží bývalého kostela s dřevěným ochozem. Nemůžeme najít dobré místo k jejímu zachycení na fotografii, takže jí fotíme nadvakrát.
BOLFÁNEK. 584 m n. m. Nacházíme se na malém ostrohu, přičemž v jejím okolí jsou patrné pozůstatky starších staveb. Odhadujeme, že se asi jednalo o kostelní kryptu, neboť tento „sklípek“ by se mohl nacházet asi tak v místech bývalého oltáře. Je 12:45. Z časových důvodů si nemůžeme dovolit čekání na otevření rozhledny, což nám ale příliš nevadí, neboť výhledů do zdejšího kraje jsme už pár zažili.
Opouštíme Bolfánek a pokračujeme po modré značce z rozhledny dolů směrem na zámek Lázeň. Oceňujeme naše výborné brzdy a pneumatiky, které neselhávají ani na špatné cestě.
Okolo zámku vedeme svá kola upraveným rozsáhlým parkem se vzácnými dřevinami. Vlastní zámek jsme si nemohli příliš prohlédnout, neboť část parku před zámkem postrádala cestičky. Po krátkém bloudění v krásném zámeckém parku se ocitáme na rozcestí a míříme po kostrbatých cestách do Americké zahrady. AMERICKÁ ZAHRADA – chráněný park. Stojíme před branou, která je tvořena můstkem se schůdky. To proto, aby mohli přecházet jen pěší. Jenže to neznají nás, kteří svá kola přeneseme, jelikož zde není zákaz jízdy na kole. Po prostudování informační tabule otvíráme nedbale zajištěnou branku, abychom mohli vejít i s koly dovnitř. Při tom se mi přihodila nešťastná událost. Mé kolo se začalo řítit na zem, já jsem je sice duchapřítomně zachytil, jenže za nebohé elektronické troubítko, které mi zůstalo v ruce. Po pečlivé úvaze jsem se rozhodl, že jej nahradím malým zvonečkem s kompasem.
Vcházíme do zahrady a celou si jí prohlížíme. Je plná zvláštních stromů i keřů, které jsme nikdy neviděli. Každá rostlina je označena cedulkou (některé poničené) a celá zahrada, protkaná sítí cestiček, je pečlivě udržovaná.
Nejvíce nás zaujal velký jehličnatý strom, evrop. unikát, u něhož jsme vyfoceni, Douglaska tisolistá – Pseudotsuga Taxifolia Britt.
Zavíráme branku. Přehledné směrovky nás vedou ke Kvapilovu jezírku. Staneme na jeho břehu. Naskýtá se nám smutný pohled. Za Kvapilova mládí tu snad bývalo krásně. Ale nyní? Celé jezírko s malým poloostrůvkem na kraji lesa se proměnilo v bažinu porostlou žabincem a po leknínech zde již není ani stopy.
Odjíždíme směrem k zámku Lázeň, kde se po silnici vracíme zpět do Chudenic. Na konci obce nás náhle překvapuje příšerně prudký kopec. Testujeme naše přehazovačky.
Konečně na vrcholu kopce. Chudenice mizí v dáli. Ujeli jsme 59,04 km a pár minut stoupání nám připadá jako dlouhá hodina.
60,6 km. Další kopec. Pohled raději nevěnujeme příkopům, kde se nalézají rozmanité dobrůtky a červené jahůdky, které lákají cyklistu, ovšem způsobily by jeho takové zdržení, že by se do setmění domů nedostal.
Velice rychlý sjezd do vesnice CHLUMSKÁ. Projíždíme ji rychlostí kolem 50 km/h, takže ani nestačíme postřehnout, jak tato obec vlastně vypadala.
Vysoce kvalitní silnice. Krajina se zde silně podobá horským oblastem. Rychlost závratně stoupá, blíží se k 65 km/h. Vítr nám duje do tváří silou vichřice. Oceňujeme skvělé jízdní vlastnosti našich kol. Vjíždíme do obce MALECHOV. Švihov již jen 3 km. Je přesně 14:55. Po čerstvě „nalajnované“ silnici jedeme kolem Trštejna, což je budova připomínající zdálky starý průmyslový mlýn. Vzápětí čteme na jeho zdi nápis „Rolnický mlýn Trštýn, čistící stanice osiv“.
Za chvilku je na dohled gotická věž hradu Švihova, vodního hradu, který stojí v lukách přes 500 let, obehnán systémem vodních příkopů. Není tedy na kopci, což je obrovská výhoda pro znavené cyklisty či turisty. Blížíme se k hradu, který na nás působí dojmem starobylých anglických sídel.
ŠVIHOV. 68,5 km. Hrad nenavštěvujeme, neboť jsme ho viděli již dříve. Místo toho fotíme renovovanou věž kostela se slunečními hodinami. Rozhodujeme o změně trasy. Pojedeme do Přeštic po hlavní silnici č. 27. A to hlavně z časových důvodů, neboť se jedná o nejkratší a nejpohodlnější cestu.
Napojujeme se na silnici č. 27. Je zde sice velký provoz, ale my nepostrádáme „cyklistické stezky“ – odstavné pruhy po obou stranách nově opraveného úseku vozovky.
ČERVENÉ POŘÍČÍ.
71 km. Končí zde „cyklistické stezky“ a po pravé straně sledujeme místní zámek. Byl by krásný, kdyby byl opravený. Ale i tak na nás působí hezkým dojmem.
Za Červeným Poříčím opět začíná „cyklistická stezka“. Je 15:30. Silnice nás vede rovinatými lukami a občas jí lemují řady stromů.
BOROVY. 74 km. Výstavní obec s moderními domy a rekonstruovanou pseudorománskou kaplí.
Opět nastává památná chvíle. 78,5 km. Okres Plzeň – jih. Mezi Borovy a Lužanami je dlouhá rovinka s poměrně kvalitní silnicí.
Opouštíme LUŽANY s krásně opraveným pseudorenesančním zámkem J. Hlávky (zatím nepřístupný veřejnosti pro opravy interiérů) a míříme k Přešticím, jejichž opravený kostel nás již zdaleka vítá. Cestou kritizujeme psa, který by nás málem nenechal vyfotit zámek v Lužanech.
28 st. Celsia, hlásá teploměr na benzínové pumpě. Blíží se PŘEŠTICE. Prům. rychlost 15,0 km/h, ujeto 80,05 km. Míjíme keramické sochy dvou vepřů a svištíme od opraveného kostela k náměstí, které je skoro celé renovované. Odbočujeme doprava na Dolní Lukavici a opět chválíme výrobce asfaltu. Dlažební kostky naštěstí brzy končí.
Přeštice – keramické sochy vepřů u místního masokombinátu. Pocta místnímu slavnému plemeni.
Na okresní silnici cítíme pach hnoje, přestože se po levé straně tyčí doslova les stožárů rozvodny, bzučících jako hejno cvrčků, ovšem tak nebezpečné cvrčky jste asi ještě neviděli. Ještě, že hustě neprší, neboť by vlivem velkých svodů napětí šlehaly jiskry z řídítek až do našich prstů.
Zatahuje se, ale vedro je stále nesnesitelné. DOLNÍ LUKAVICE. V obci nás vítá značně zchátralý statek. Ovšem je zde i krásný zámek, kam dokonce loni zavítal americký kosmonaut z Apolla 11, Niels Armstrong, první člověk, který stanul na měsíci v r. 1969. Chtěl se totiž podívat na místa, kde žili jeho prarodiče.
Jinak celkem normální obec. 85,7 km. 16:50. V okolí silnice do Lišic se nacházejí louky, kde právě probíhá senoseč. LIŠICE. Na silnici se začínají objevovat silné nerovnosti. V této maličké obci snad není nic pozoruhodného, až na malou kapličku a na to, že se zde narodil Luňák, známá to postava mého školního života. 86,4 km. Místní lidová knihovna by se sice dala počítat ke kulturním památkám, ale spíše ve smyslu zřícenin.
Vlevo od nás míjíme letní tábor u Voglů s chatovou osadou a napravo vidíme odbočku do Snopoušov, kde se opravuje tak zchátralý most, na nějž by se normální člověk neodvážil vstoupit. Na malém kopečku v dáli si všímáme bíle omítnutého hřbitovního kostelíka Prusiny, který vytváří nádherné panoráma se žlutě kvetoucí řepkou olejnou. (která ovšem zrovna příjemně nevoní)
Zprava se připojuje k silnici řeka Úhlava, která sice podle slov některých průvodců vytváří u Vícova malebné meandry a zákruty, ale čistota její vody je silně pochybná.
PŘEDENICE. Přejíždíme most a na něm opět dlažební kostky. 90 km. Po levé straně oblast klidu Vysoká s četnými skalami, kříži a kamennými útvary. Začíná se projevovat únava. Prům. rychlost 15,2 km/h.
ČIŽICE. Prudké klesání po silnici s velkými děrami. Malebná, upravená obec. Na návsi kříž z r. 1863 a kaplička s novou střechou. 93,14 km. Prům. rychlost 15,3 km/h. 1717.
ŠTĚNOVICE. 1737. 95,4 km. Příšerné dlažební kostky. Projíždíme zatáčkou a před námi se objevuje krásná silueta zámku nad řekou s malou věžičkou, novou fasádou a udržovaným parkem. Nesmí tu pochopitelně chybět silné auto bohatého majitele.
Opouštíme Štěnovice a přejíždíme rychlostní silnici, tu samou, kterou jsme přejížděli dopoledne v Dobřanech.
ÚTUŠICE. Zase kostky. Alespoň, že náves je zde celkem pěkná. 99,5 km. Sláva, okres Plzeň – město. Samotná Plzeň je již na dohled, blíží se její část – RADOBYČICE, pochopitelně v dosahu městské MHD. 100,8 km.
18:04, 103 km. Plzeň dosažena. Přejíždíme Tyršův most. Konstatujeme, že tolik památek a zajímavostí, kolik jsme my viděli za jeden den, neviděl někdo ani za celý rok. Těšíme se na koupel a pohodlí domova.
Mapa trasy:
