Asi bych se mohl označit za věčného kritika. Možná že to je trošku i tím v jaké rodině jsme vyrůstal, ale především to bude tím že jsme objevitel. Zkrátka rád testuji a zkoumám nové věci. V rámci tohohle článku se budu držet, ale je u jídla a pití.
Dnes jsme si zas po delší době objednal přes Wolt dovážku jídla k večeři. Za dobu pandemie jsem restaurace tímto způsobem podpořil celkem dost. Původně jsme si chtěl objednat Phở bở jako předešlý večer, protože jsme byl včéra mile po dlouhé době překvapen chutí všech tří jídel, které jsme si objednal. Ale tak nějak jsme tam narazil na jednu restauraci, která má Poutine. Což je Quebecká specialita, kterou znám z Garage Karlín, kde jsme si ji oblíbil. Takže jsme koukl a Matoka poutine měla hodnocení 9.2. Si řeknete tak teda jo. No a to co mi přivezli rozhodně hovězí poutine nebylo.
Základní poutine jsou hranolky s kostkami sýra zalité takovou moc dobrou hnědou omáčkou. To co mi však dnes přivezli rozhodně poutine nebylo, byli tam hranolky a nějaká sýrová zálivka a na vrchu trhané hovězí maso s cibulkou. Ale ta moc dobrá hnědá omáčka tam vůbec nebylo. A jejich coleslaw salát ten se jíst už vůbec nedal. Ten skončil v koši.
Kdybych měl nějak sumarizovat rozvoz jídel v Praze podle mé zkušenosti za poslední rok tak 60% je skoro nepoživatelná, 30% je dobrá a opravdu jen málo co potěší vaše chuťové pohárky.
Jako chápu že patřím mezi vybíravé lidi a někteří kamarádi mi to občas říkají. Ale když věc se má tak. Uvedu to na příkladu kávy, kterou hodnotím už 20 let. :) Když si oblíbíte kavárnu pro její kávu a budete do ní chodit na to svoje kafíčko každý den. Tak i po několika letech budete prohlašovat jak tam mají nejlepší kafe. Ale s největší pravděpodobností opak bude pravdou. Vaše chuťové pohárky totiž do mozku budou vysílat stále stejný signál a vy k té informaci v mozku budete pořád přidávat informaci jak je to dobré. A tak časem Váš mozek přestane vnímat onu chuť objektivně a bude to prohlašovat i o té kávě která zrovna se nepovedla. Nebudete pak schopni ani zaznamenávat malé nuance v chuti kávy, které jí dodává um baristy, natož třeba to že už je ta místní kavárenská směs pražena z jiné sklizně a nebo že presovač by potřeboval fakt vyčistit.
Úplně stejnou zkušenost mám s pijáky piva. U těch je to stejně jako u milovníku kávy.
Nejlepší obrana zkrátka je zůstat ve střehu. A to tak že pravidelně chodíte pít něco někam jinam. Dokonce i s tím, že si občas dáte něco o čem dopředu víte že to bude stát za pendrek. Zkrátka pokud nedáte svému mozku šanci zakotvit a přitom mu nabídnete variaci oné chutě tak pak máte dost velkou šanci že budete i suverénní u toho až číšníkovy vrátíte lahev vína za litr.
Další velice zajímavý aspekt shrnul jednou můj soused z chalupy, který je o generaci starší a je to milovník dobrého jídla a pití do věty, že k dobrému vínu se musí člověk propít. Jinými slovy milovníkem gurmánských delikates se zkrátka nestanete ze dne na den. Dokonce i když dáte někomu kdo se nevyzná ochutnat nějakou "dobrotu" tak mu spíše nebude chutnat než bude. Zkrátka i Vaše chuťové pohárky potřebují trénink speciálně u alkoholu. Propít se k dobrému rumu dá práci. Moje taková soukromá rada zní že pokud chcete někoho potěšit alkoholem koukněte u něj doma na to co pije a pak mu kupte maximálně dvakrát tak drahou lahev. Všechno nad by bylo s největší pravděpodobností plýtvání penězi.
Ale vraťme se k jídlu. Vlastně to vůbec nechápu. V televizi běží jeden vařící pořad za druhým a Polreich už snad objel republiku desetkrát a stále mi přijde, že to vůbec není vidět. A přitom si myslím že stále ještě Valná většina Čechů umí velice dobře doma vařit. Ale tak nějak v restauračním průmyslu to je pořád o pořádné porci za málo peněz. a stále mi přijde že mnoho podnikatelů v gastru pořád vnímá svůj business tak trochu porevolučně jako cestu k rychlým prachům. Jen tak otázka do pléna, znáte nějaký podnik, kde jednou do roka zavřou aby vymalovali a udělali generálku od podlahy ke stropu? Já ne.
Je faktem, že třeba pandemie tohle ukazuje celkem dobře. Protože pokud je to dobrý podnik potažmo podnikatel tak když nastala tahle situace tak podnik zavřel a pustil se do rekonstrukce. A je faktem, že pár mých opravdu oblíbených podniků v Praze přesně tohle udělalo.
Myslím si, že by na prvním místě měla být chuť pak vzhled a až pak prachy. S pandemií přišla velká čistka, těch krachujících podniků po Praze už je vidět dost a to si myslím že máme ještě nejméně tenhle rok před sebou kdy to nepůjde jen tak a doufám, že až se otevře, že se třeba ty nové co vniknou přinesou svěží vítr do gasto scény.
Třeba tyhle Udon nudle z Budhabaru. Byly naprosto skvostné. Úplně jsme byl nadšen. No a pak jsme si je za pár dní objednal znovu a byl jsme zklamán, asi tam byl jiný kuchař a už to byli jen takové nějaké obyčejné Udon nudle.