Už jsem o tom psal. Domažlice jsou, dle mého soudu, městěm s nejvyšším počtem pomníků a památníků na obyvatele. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak to jediné, co s tím můžeme dělat ...
Domažlice jsou město vlastenecké, chodské, obklopené německým mořem. Božena Němcová, Jindřich Šimon Baar, Karel Matěj Čapek - Chod ... A desítky dalších. Každý český vlastenec, každý spisovatel, umělec ... Ti všichni si toho všimli. Ti všichni tu působili. Ti všichni tu mají pomníky. A mnozí další.
Každý český sochař měl asi potřebu tu zanechat svoji stopu ... I když upřímně ... Nenašel jsem tu zatím nic od Jiřího Černého. Já proti němu vlastně nic nemám ...
Ale příkladně, mám rád lívance. Ale nechtěl bych je mít třikrát denně, sedm dní v týdnu, třicetkrát do měsíce ... Kolik vteřin že má století? Tímhle způsobem podle mě J. Černý zabral Prahu. A možná, že jsem v Domažlicích jen špatně hledal.
Takže autorem díla je Michal Šarše. Žijící autor, *1956. Dílko se správně jmenuje Abnuentibus Tacere. Ti, kteří odmítají mlčet. Destička není úplně přesným překladem a vysvětlením ...
Pomník se nachází na soukromém pozemku, objednal jej soukromý investor. Socha v kopci, není to úplně obvyklé, i když dnes už ani ne úplně neobvyklé. Jsou to tam takové Domažlické Příkopy. Místo, kudy vedly hradby. Zbytky jsou ještě vidět.
Co bylo dřív? Myšlenka, nebo kámen? (Základní filosofická otázka: "Je hmota produktem ducha, nebo duch produktem hmoty?" Tedy: "Stvořil Bůh člověka a všechno, nebo si lidé stvořili Boha?" A ještě druhá strana téže otázky: "Je svět poznatelný?")
Zpátky na zem. Napadlo sochaře, jakou chce udělat sochu, nebo viděl pár šutrů a nápad přišel až potom? Jako nic proti ničemu ... Michellangelův David, to je třeba druhý případ. Napřed byl kámen. Dost nevhodný pro vytvoření sochy ... Tak podle něj Michellangelo vymyslel tu sochu, aby se tam vešla.
Šarše ale není Michellangelo. I když si to o něm autor / autoři těchto slov z webových stránek asi myslí... Napříkla: https://www.cestakamene.eu/zastavka/michal-sarse/ nebo: https://dorka.cz/vystavy/2021/sochar-michal-sarse/ Mistrovo propojení se soukromou galerii Dorka je nabíledni.
Ale mně se ta věc, socha, instalace - nazvěme to jakkoliv - líbí. Už proto, že to není prvoplánový pomník obětem komunismu. Nebo jakékoliv jiné totality. "Těm, kdo nevyměnili vlastní svědomí za okamžitou výhodu".
Není to taky pomník všem neúplatným úředníkům? Všem poctivým hostinským, obchodníkům, pojišťovákům ... Dosďte si, koho libo. Všem poctivým lidem? Kteří v sobě mají svůj vlastí morální kompas a pendrek se starají, co si o nich kdo myslí? Kterým jde o spásu duše a ne o uznání světa ... Nevíme.
Můžeme přemýšlet. A o tom má být každé umělecké dílo. O přemýšlení. Například ...
K čemu tam jsou ty dva "kamenné stolce" na železných nožičkách vpředu? Obětní stoly? Komu?
A co vůbec představuje ona skulptura? Je to stylizovaný člověk na mučidlech? Nebo dílo představuje Velkého Mlčocha, nevlastního bratrance Svantovíta, Peruna a Radegasta, slovanského boha čistého svědomí a pravdy? Pousťte uzdu své fantazii ...
P.S.: Dobře. Toho Velkého Mlčocha jsem si vymyslel. Říkejme tomu básnická licence. Berte mě vážně, ale nikoliv doslova ... Tahle sentence se teď hodně používá. Nestálo by za to vytesat té větě pomník? Jak by asi vypadal ...