S přítelem rádi cestujeme, ale zásadně na vlastní pěst, bez cestovky. Přemýšleli jsme kam vyrazit a napadlo nás Portugalsko. Četli jsme, že v Portugalsku mají čisté, dobře zařízené campy a tak jsme s sebou táhli i stan a spacáky. Krásná země, oceán, vlny, surfing, káva, víno, jídlo atd. Nalezli jsme za fajn cenu let z Berlína do Lisabonu a tak jsme nasedli do žluťáka a hurá nach Berlin. Takhle toho člověk víc uvidí, zažije a ještě může paradoxně ušetřit. Za pár hodin jsme byli v prvním cíli. V Berlíně jsme strávili den a půl. Pamatuji si jen rovinu, svezete se do centra a můžete už jen chodit, chodit, chodit… poklidné centrum bez přemrštěného provozu, trabanti, muzea, architektura a umění nejen jako East side gallery, turecké trhy, jídlo (potěšilo mě, že hodně myslí i na vegetariány a vegany), cyklista kam se podíváš… a nenažrané berlínské vosy – stačilo si cokoliv načít a do minuty tam byly…všude… vždy… celkově mě překvapilo, jak na mě Berlín působil poklidně, uvolněně. Jediné co mě iritovalo, bylo chování lidí u židovského památníku. Dost zajímavým způsobem si s tím poradil izraelský spisovatel a satirik Shakak Shapiro. Sbírá po sociálních sítích selfie a následně je upravuje a zasazuje do prostředí z koncentračních táborů, schválně někdy mrkněte. Podle mě to donutí člověka se zamyslet.
Lisabon
Paradoxně oproti Berlínu mi přišel Lisabon daleko více hektický, více aut, lidí. Trochu jako Praha, asi. Měli jsme půjčené auto a tak jsme zapluli do tamního provozu…wow… a to hlavně díky kruhovému objezdu Praca Marques do Pombal. Je to kruhový objezd s x pruhy, což nebyla ta hlavní věc, co nás/především mě překvapila. Když do něj vjedete, tak uvnitř jsou semafory, které vám hodí červenou, jste lehce zaskočeni, ale zastavíte… a pustíte další, kteří se s vámi taky chtějí točit :D Zpětně tomuto systému i proč tam jsou rozumím… ale tehda jsem ani nedutala a obdivovala přítele. Nalezli jsme podzemní garáž, našli náš hostel a šli jsme se procházet. Malebné uličky, domy ozdobené dlaždicemi, četné krámky s výbornými „pastel“ - tradiční koláček s vaječným krémem – doma jsem pak i pekla, vznikla nám tam nová závislost :), obchod čistě jen se sardinkami, pouliční muzikanti. U věže s výtahem Santa Justa, si do dneška vybavuji ten pocit- kolik jsem už toho zažila a viděla a nejen to, že jsem snídala v Berlíně a večeřela v Lisabonu.
Následující den to bylo jasné – Alfama. Historická čtvrť s úzkými uličkami, schody, malými bary, restauracemi, je snadné zde zabloudit, ale to člověku vadit nemůže :) Na jedné terase jsme se zastavili a jen tak seděli, možná i hodinu. Na tomto místě byl úžasný výhled a vedle nás hrál místní umělec – měla jsem za to, že zahrál i Nohavicu?
Ujdete pár metrů a další krásné zákoutí, kde byste mohli sedět opět hodinu i víc. Každou chvíli kolem vás projede žlutá historická tramvaj, zavoní další pastelárna a vy už neodoláte a dáte si ke koláčku i výbornou, silnou kávu za 80 centů.. ááá. Tuším, že kousek od Évory jsme měli i za 60 centů, ale to až dál. Náš čas se v Lisabonu pomalu chýlil ke konci. Večer jsme už chtěli spát u megalitů Megalithic enclosure of Almendres (130 km). Než jsme, ale přejeli most Ponte 25 de Abril (skoro k nerozenání od mostu v San Fransiscu), čekala nás poslední zastávka – LX Factory, kde mají jeden z nejúžasnějších krámků s knihami. Vážně. Naše cestování trvalo celkem 13 dní a v tuto chvíli jsem na dni číslo 3, proto to v tuto chvíli na chvíli pozastavím pokračování zas příště :)
