Jako děti nás, mě a sestru, rodiče vzali na dovolenou do Polska. Byli jsme úplně nadšení. Zahraniční dovolená. Vůbec nevadilo, že to není to oblíbené Bulharsko nebo některé z krásných míst v Sovětském svazu. Žádná Duchoňka nebo Nitranské Rudno u nás na Slovensku.
Užívali jsme si v chatkách u velkého jezera někde u Opole. Jezdili na loďkách, baštili grilované ryby. Odehrálo se mnoho utkání v pinpongu. Prakticky to bylo stejné jako na tom Slovensku, ale bylo to zahraničí. Malý rozdíl byl ve stravě. Snad každý den polévka z červené řepy. K hlavnímu jídlu zvláštní kombinace. Kuřo, rýžo, zelo nás straší ještě dnes.
Jedeme k moři
Vždy nás těšilo, když jsme jeli naši stodvacítkou a Poláci na nás blikali. Otec říkal, že naše SPZ je podobná německé a tak si nás pletou. A my se cítili jak zápaďáci.
Jednou otec rozhodl, že pojedeme k moři. My ho nikdy neviděli, tak byli všichni šťastní. Brzy ráno se nasedlo a jelo na sever k Baltu. Štreka asi 500 km.
Z moře si pamatuji akorát velkou šedou plochu. My totiž dorazili do Sopot, kde asi hodinu před našim příjezdem skončila nějaká velká demonstrace. Všude plno ozbrojených policistů. Otec to chtěl otočit, ale já a sestra na něj naléhali. Zastavil to u nějakého mola. Naše kochání se mořem trvalo asi pět minut. Přes mlhu toho nebylo moc vidět. Ale byli jsme u moře.
Hladové krky
Více si z cesty pamatuji velký hlad. V obchodech toho moc nebylo. Naši chodili po cukrárnách a sháněli alespoň zmrzlinové kornoutky, aby nás nakrmili. Pořádná bašta přišla až v nějaké restauraci někde poblíž Sopot. Vypadala luxusně. Otec se rozhodl plácnout přes kapsu a konečně pořádně nasytit své potomky. Jídelní lístek byl dlouhý. Ale většina jídel nebyla. Nakonec na stole každému přistál malý kousek ryby s hromadou hrachu.
Padoucnice
Při zpáteční cestě do kempu se zastavilo v nějakém větším městě. Víc než krása pamětihodností mi v hlavě uvízla strašidelná příhoda. Z ničeho nic z jednoho domovního vchodu vypadla mladá holka a začala sebou na ulici mlátit. Z úst ji šla pěna a hrozně kvílela. Nikdo si ji nevšímal. Bylo mi to divné. Chtěl jsem ji pomoci, ale Poláci mě od ní odtáhli. Otci vysvětlili, že má silnou padoucnici a je v tomto stavu dost nebezpečná.
Třídní frajer
Jak to s holkou dopadlo nevím. Jeli jsme dál. Zbytek dovolené už byl v normálu. Domu jsem si dovezl nějaké samolepky, žvýkačky s Donaldem, nahrané audiokazety se zahraniční hudbou. Po prázdninách jsem pak ve škole honil frajera.