Dělám, co dělám. A tak se setkávám s určitým výsekem reality, se kterým se každý nesetkává. Tož pro poučení...
Nevím, že by někdo věděl, kolik tu máme migrantů z Ukrajiny. Odhadem hodně. A jejich složení... Tedy kolik je žen, dětí, jakého věku, vzdělanostní a profesní struktura.... To je taky ve hvězdách.
Je to tady pro Ukrajince ráj na zemi? Není... Ale je to pro ně lepší, než zůstat doma. I když, jak pro koho. A pro koho z nich je to tady nejhorší?
Pro děti mezi 12 - 18 lety věku. Si myslím a zkusím doložit.
Dospělí se musí snažit, aby rodina přežila. Makají často od nevidím do nevidím, elementárně pečují o své děti, shánějí si bydlení, papíry, podporují příbuzné na Ukrajině.... A navíc nemají čas. Ani na deprese.
Většina žen uklízí, muži pracují na stavbách. Ať mají diplomy z čehokoliv. Někteří mají vnitřní sílu doučovat se češtinu a plánují najít si místo odpovídající jejich kvalifikaci. Některé ženy už tu sílu nemají. Tři děti, nemocná matka s sebou...
Malé děti jsou malé děti. Úžasně přizpůsobivé. Neví ještě, co je normální a co nenormální. A dostanou se mezi vrstevníky. Jazyková bariéra? Po pár dnech neexistuje. Ideálně, když nastoupí do 1.třídy. Tam se učí všechny děti všechno od začátku. Těch se problémy netýkají. Zatím.
Starší děti... Už z toho všeho mají pojem. Jsou dost staré, aby mohly pomáhat. S prarodiči, se sourozenci. S výdělkem, se zařizováním, s péčí o domácnost. Tam doma jim zůstali kamarádi, známí. Jsme v době internetové.
Takže děti jsou ve styku s ukrajinskou současnou skutečností. Ví, kdo ze známých je po smrti, kam se trefila raketa a co už nestojí... Ale chce se od nich, aby fungovaly tady, v našich reáliích. A ono to skřípe...
Ony nechodí do těch nejlepších škol... V nejlepších školách bylo plno. Dostaly se do škol, kam se rodiče snaží svoje děti nedávat... A ukrajinské děti si uvědomují, kde se octly. A že by po nich prahly střední a vysoké školy... Některé musí opakovat ročník z důvodu neznalosti jazyka. Žáci bývalé 10.třídy tak jdou do devítek. Ony si tu ztrátu roku uvědomují.
Ukrajinské děti jsou často nemocné. A podezírám psychosomatiku. Alergie, zhoršování zraku... a psychické problémy. Panická ataka ve dvanácti letech? Kdybych u toho nebyl, neuvěřím. Epilepsie... Hospitalizace s depresí... Jo, taky někdy přijde sedmák do školy opilý...
Je dost obtížné sehnat u nás v rozumné době dětského psychologa nebo psychiatra vůbec. A dětského psychologa, který ovládá ukrajinštinu, ruštinu, nebo suržyk... To je prakticky nemožné. Mají to zkrátka ty děti těžké.
Přístup našeho školství? Je třeba dodržet všechny předpisy a nařízení. Dítě nastoupilo do školy 3.1.2023. Do 9.třídy. Aby se mohlo hlásit na střední školu, musí být klasifikováno ze všech předmětů. Když neumí česky? My mu klasifikaci odložíme! Až do 1.3.2023. Za dva měsíce češtinu zvládne, ne? Načte příslušnou literaturu, sežene si ze všech předmětů předepsaný počet známek...
No a když nezvládne, tak dostane ze všech předmětů pětky a bude mít neukončené základní vzdělání... Ale všechno bude, jak má být. A když přijde nové dítě 25.2. ?
My si poradíme! Jsme přece v Čechách. Je to naše dobrá vůle, že je tu máme... Až Rusko napadne nás a my budeme utíkat dál na západ, pomůže nám snad někdo?
A jak z toho ven? To kdybych věděl... Nevím, jak ostatní kolegové. Učitel, to je hodně osamělé povolání. Ve třídě jsme každý sám. Občas se potkáme na chodbě a pozdravíme se. No, já se necítím psychicky komfortně.
