Proč bych měl vlastně neco psát!? Cítím se opojen trochou toho alkoholu a nejistotou co mi přinese další den. Ano! Toto je snad další článek o splínu a všem co evokuje dnešní dění. Ale není to snad tak, že jsem si to i přál? Většinou jak jsme rozebírali nesmrtelnost brouka, většinou jsem odpovídal " Nebuď smutný, bude hůř". Většinou tomu tak vždy bylo. A přitom většinou ta hláška byla míněna tak, že si má člověk užívat život , živoření, čas, nebo jak tomu vlastně říkáme, takový jaký je. Nikdy většinou nevíme co přinese zítřek. Většinou máme jen plány a představy. Sny. Do čeho nechceme, většinou necháváme na potom. A přitom se většinou na to pak vybodnem. Potom pak většinou litujem. Nebo většinou píšeme blbosti.
Většinou mě jen tak něco nerozhodí. Teď mi zemřel tchán. Překvapivě mě to zanechalo chladným. Cítím se kvůli tomu provinile. Je má "lhostejnost" ve sdílení zármutku normální? Nevím! Asi jsem tak trochu otupělý tím vším mediálním masakrem a je mi tak trochu jedno co se stane. Možná to je můj poslední článek. A nebo taky ne.
