Nevím jak vy, ale já už jsem necelé dva měsíce doma a to nejsem v karanténě. Jen vzhledem k rizikovému těhotenství na neschopence. Mám sice napsané vycházky, ale poslední měsíc jsem nikde zbytečně "necourala" a raději se držela doma. Jediné co jsem si dopřála, tak byly nějaké ty "zdravotní" procházky.
Taky už mám doma všechno probráno, proběhlo velké třídění a zbavila jsem se nějakého oblečení a udělala celkově čistku. No a už mi to je doma nějaké dlouhé..
Ven se snažím už chodit už častěji a využívat hezkého počasí. Ušila jsem také před časem pár roušek, chystám pomalu dětský pokoj, dělám na fotoknize, upravila jsem si jedny šaty, dodělávám jeden vyšívaný obraz. Snažím se zabavit, ale už bych snad šla i do práce, kdybych ovšem nevěděla že tam se už nevrátím. Tedy už mě tam nepustí. Nechci aby to vypadalo, že si stěžuji. Mám se dobře a jsme zaplať pánbů zdraví.
Jen už mi asi začíná chybět to, co co mi ještě před pár týdny přišlo úplně normální a běžné. Třeba zajít si s kámoškou na kafe, s mým manželem třeba do kina nebo na večeři (jednou za čas si něco takového dopřát). Chystali jsme se na koncert, ale teď nic z toho není. No ale abych se držela názvu svého zamyšlení- blýská se na lepší časy. Opatření kvůli koronaviru se už začínají rozvolňovat a vše se jak se zdá, pomalu vrátí do starých kolejí. Tedy spíše asi k určitému normálu, protože stejné to už asi úplně nebude.
A já se nejvíc těším na to, až si někde sednu i na letní limču a vyrazím na výlet taky někam dál, než jen po okolí Plzně.
A na co se těšíte vy?
Foto: pixabay
