Welcome to the next installment of my travels around the island of Tenerife. The fifth day was marked by a full-day journey to the sea.
Vítejte u dalšího pokračování mých cest po ostrově Tenerife. Pátý den se nesl ve znamení celodenní cesty k moři.
The night on the fifth day was not the best, because it was quite cold at night, since we spent the night at an altitude of 1600 meters. And another inconvenience was the slope. So I made my way down a few meters from place where i'm falling asleep. The landscape changed again compared to the previous day, and trees other than pines began to be seen.
Noc na pátý den, nebyla zrovna nejlepší, protože bylo v noci poměrně zima, poněvadž jsme nocovali v nadmořské výšce 1600 metrů. A další nepříjemnost byl svah. Takže jsem se probil o několik metrů níže než jsem usínal. Krajina se oproti předchozímu dni zase změnila a začali být vidět i jiné stromy než borovice.
The forest above the village of Aguamansa is more like a primeval forest, and thanks to the moisture-trapping plants combined with the dry needles, it looked quite scary in places.
Les nad vesnicí Aguamansa spíše připomíná prales a to díky rostlinám zachycujících vlhkost v kombinaci se suchým jehličím vypadal místy dost děsivě.
The road took us to the popular campsite La Caldera, but since I have been here every time I visit the island, I passed them and continued towards the sea. When the path took us to a strangely looking forest. It looks a bay leaf was growing here. But it wasn't him, as a smart plant recognition app told me. It was Morella faya, or Bayberry. The fruits are tasty, something like a blackberry.
Cesta nás zavedla k oblíbenému kempovišti La Caldera, ale vzhledem že jsem zde byl při každé návštěvě ostrova tak jsem je prošli a pokračovali směrem k moři. Když nás cesta zavedla do divně vypadajíciho lesa, který vypadal jako kdyby zde rostl bobkový list. Ale nebyl to on, což mi prozradila chytrá aplikace na rozpoznávání rostlin. Byla to Morella faya, nebo také Bayberry. Český název neznám. Plody jsou chutné, něco jako ostružina.
Then the road threw us out of the woods and we began to descend sharply through the built-up part of the Orotava valley. The hill was so steep that it was impossible to walk straight, but one had to zigzag through the whole street to walk at all.
Pak nás cesta vyhodila za lesa a my začali prudce klesat zastavěnou částí údolí Orotava. Kopec byl tak prudký, že se nedalo jít napřímo, ale muselo se kličkovat skrze celou ulici, aby se vůbec dalo jít.
The valley is famous for its wine, so I took a snapshot with the vineyard.
Údolí je vyhlášeno svým vínem a tak jsem si udělal i jednu momentku s vinicí.
For the first time, we also saw the peak of Mount Teide (3718 m), which is the highest mountain of the archipelago, but also of the whole of Spain.
Poprvé jsme také zahlédly vrchol hory Teide ( 3718 m ), což je nejvyšší hora souostroví, ale také celého Španělska.
Since it was quite warm, Bar Chucho came in handy, where we each honestly drank 5 ice-cold beers to help us go down the hill.
Jelikož bylo dosti vedro tak přišel vhod Bar Chucho, kde jsme každý poctivě dali 5 ledově vychlazených piv, aby se nám lépe šlo z kopce.
Beyond the bar, the trail no longer continued, so we were dependent only on the map and navigation provided by our colleague Mamut. I knew we were in good hands because Mamut and Čermus are surveyors. Although sometimes he led us through rather strange corners. As in this case across the yard of a prefab house.
Za barem již stezka nepokračovala a tak jsme byli odkázání pouze na mapu a navigaci, které se zhostil kolega Mamut. Věděl jsem, že jsme v dobrých rukách, protože Mamut a Čermus jsou geodeti. I když občas nás vedl dosti zvláštními zákoutími. Jako v tomto případě přes dvůr panelového domu.
Finally, we walked through the city to the ocean, where it was pleasant thanks to the wind and the humid air.
Nakonec jsme skrze město došli až k oceánu, kde bylo příjemně díky větru a vlhkému vzduchu.
We made our way along the coast to the beach called Playa de los Roques, where we decided that it would be a relatively good place to spend the night. It was not possible to go on the beach because it was made up of large stones, but the surrounding walls were littered with former plantations. But due to the great noise from the sea, it was necessary to kill oneself with alcohol, which was achieved after a few hours of drinking wine and grand finale with local rum.
Podél pobřeží jsme se dostali, až na pláž se jménem Playa de los Roques, kde jsme usoudili, že to bude místo kde se bude dát relativně dobře přenocovat. Na pláži se nedalo, protože byla tvořena velkými kameny, ale okolní stěny, byli posety bývalými plantážemi. Ale vzhledem k velkému hluku od moře bylo třeba se silně umrtvit alkoholem, což se po pár hodinách popíjení vína a na závěr i místního rumu podařilo.
During the fifth day we walked 17.4 km and descended 1647 meters and climbed 100 meters. We boosted the local economy by buying alcohol and earned the respect of several bar owners.
Během pátého dne jsme ušli 17.4 km a klesli o 1647 metrů a 106 metrů vystoupali. Podpořili místní ekonomiku nákupem alkoholu a vydobili respekt několika majitelů barů.
| Total distance traveled | meters Up | meters Down |
|---|---|---|
| 73,2 km | 2824 m | 3807 m |
