Říkal jsem si, kdy se tak ukazuje první náznak nějakého zajímavého ztvárnění nejbližších z rukou dětí. Po úterním dni si musím přiznat, že zrovna teď, ve třech a půl letech.
Klasika, dcerka si postavila hlavu, že chce zase dělat s Play-doh plastelínou, což hned ve mne vyvolalo úděs, protože to po ní musí někdo uklidit. No a tím někým jsem vždycky v naší rodině já...
No i přesto s jistou nelibostí jsem vše připravil na místo, kde poházená plastelína na podlaze udělá nejmenší škodu - do naší kuchyně.
Po nějaké době se k dceři připojil i její brácha. Spolu si tam pěkně s touto plastelínou docela vyhráli.
Když jsem pak slyšel řev dcery, že mi něco chce ukázat, nestačil jsem se divit.
Svým malým prstíkem mi ukazuje na stůl směrem k postavičkám a říká - toto tata, toto mama, toto Heta (v jejím slovníku to znamená Vojta) toto Anna....
...Krása
Shebe
