Jako koučové, učitelé, facilitátoři růstu a expanze mnozí předpokládají, že máme všechno promyšlené.
Že jsme vyléčili všechna svá traumata.
Že jsme se zbavili stínů.
Že nikdy neděláme chyby.
A že máme všechno vyřešené, a to neustále.
To však zdaleka není pravda.
Ano, byli jsme na dně propasti.
Pohlédli jsme temnotě hluboko do očí a rozhodli se usilovat o světlo.
Povstali jsme jako zkurvený Fénix, abychom se dostali tam, kde jsme teď.
Ale...
Práce není nikdy hotová.
Protože je tu ta malá věc zvaná život, která nám neustále předkládá nové výzvy, změny, nová traumata.
Ale v tom je krása této cesty.
A já jsem za ni hluboce vděčná.
Za to, že se nyní mohu léčit z nedávných zkoušek, trápení, traumat v reálném čase.
Aktivně praktikovat VŠECHNO, čím provázím své klienty.
Ponořit se tak hluboko, zahalit se do tolika lásky, něhy, soucitu, znovu povstat z jámy s takovým ohněm a dravostí, že jsem z toho vlastně nadšená.
Wow!
Představte si, že můžete zahrnout sebeléčení takovou silou!
Jsem tady.
A jsem pro!
