Je to tady.
Konečně mám Covid.
Můj manžel taky.
A moje děti také.
Ale...
Jsme spolu.
Jsme v pořádku.
Přečkáváme bouři z našich privilegovaných míst, zatímco tolik jiných lidí na světě trpí.
Posledních několik let bylo těžkých.
Posledních několik měsíců bylo těžkých.
Posledních pár dní... obzvlášť těžkých.
Stejně jako mnoho dalších cítím tu tíhu, ale nemám slova, kterými bych vyjádřil rozsah kolektivního traumatu, které nás v současnosti naplňuje.
Pár jednoduchých rad...
Vyhledejte sluneční světlo.
Je tam.
Ve vaší rodině.
Ve vašich přátelích.
Ve vašem okolí.
Ve vašem srdci.
Ve vaší duši.
Využijte ji a hřejte se v jejím teple, jak jen to jde.
Dokud se tíha nezvedne.
Temnota se rozjasní.
Bolest v srdci se změní v tupý tep.
Co je ve vaší sadě nástrojů péče o sebe?
Ponořte se do něj a zahrňte se láskyplnou laskavostí, soucitem se sebou a neochvějným sebepřijetím.
Teď se uklidněte.
A buďte k sobě laskaví.
