Tak trochu jsem se nedávno zamýšlel nad naším intelektuálním výkvětem v podobě studentů a absolventů vysokých škol. Sám mám k tomu co říci, protože vysokou školu jsem absolvoval a momentálně plním roli takového univerzálního asistenta, který se snaží probojovat mezi vyšší univerzitní vrstvu. Ano, jsem doktorand, tedy taková univerzitní holka (nebo spíš chlapec) pro všechno. Nebudu se zde zamýšlet nad krušným údělem doktorandů, nad jejich bídnými stipendii oproti zbytku Evropy a nad přívalem požadavků z jejich tak milované a na oplátku také milující instituce v podobě domovské univerzity. Ani zde nebudu nijak komentovat neochotu pana ministra školství urvat pár korun navíc pro vysoké školy jako takové a doktorandy zvláště, byť by si tohle zasloužilo samostatný komentář, ale asi bych nebyl příliš shovívavý ani diplomatický při volbě svých slov. Čemu se ale chci na chvíli věnovat jsou právě ony zástupy horlivých studentů, čerstvých absolventů, pracovitých doktorandů, mladých ambiciózních doktorů, atd.
Tito mladí (ovšem i staří) lidé jsou často považování za jakýsi intelektuální výkvět našeho národa, za intelektuální elitu. Nemluvím teď o těch typech studentů, kteří jdou studovat na vysokou školu jen proto, aby měli status studenta. Nebo aby se co nejdéle vyhnuli zapojení se do pracovního procesu a převzetí vlastní hmotné zodpovědnosti. Chci zde mluvit zkrátka o těch, kteří to nějakým způsobem berou vážně a mají pro to předpoklady i výsledky. To je ten intelektuální výkvět národa. Je tomu ovšem tak?
Nemohu příliš komentovat ostatní odvětví, ale co mohu komentovat, to je odvětví a obory humanitního zaměření. Zde se řadí jednak budoucí učitelé příštích generací základních a středních škol, ale také historikové, filozofové, lingvisté, lidé ze sociálně zaměřených oborů, apod. Tohle by měli být vskutku intelektuálové hodni následování, kteří se drží ctnostných ideálů a duchovně, společensky a kulturně pozvedávají naši zemi vpřed lepším zítřkům. Jaká je ale realita?
Ta je zkrátka taková, že takovíto mladí intelektuálové se mi v hojné míře jeví, spíše než elita, tak jako jelita. Ano, mají sice hluboké a chvályhodné znalosti, umí třeba pět jazyků, obdivuhodnou paměť a kdo ví co ještě, ale v praxi jsou to spíše nepoužitelná, zmatená a idealistická jelita, která nemají sebemenší páru o fungování světa a společnosti. Mnozí z nich do sebe jen natlačili kvanta namemorovaných informací, díky kterým získali titul, ale absolutně jim chybí nezakalený kritický duch a kreativní přístup k proměnám měnící se společnosti. Díky tomu se pak už jen zapojí do strnulé a zastaralé společenské mašinerie, aniž by si to alespoň uvědomovali.
To je jeden typ jelit. Dalším typem jsou sice tací, kteří oním kritickým uvažováním a kreativním přístupem k dobově společenským výzvám do určité míry disponují, ale zároveň jsou postihnutí nákazou naivního idealismu různých, a to různých směrů. Prostě nemají páru o fungování světa jako takového. Vše vidí příliš růžově. Mohou to myslet mnohdy dobře a jejich nápady jsou vskutku chvályhodné a ctnostné, ale protože nemají téměř žádný kontakt s krutě realistickou praxí skutečného světa a se skutečnými lidmi. Nebudeme si nalhávat. Lidi jsou jací jsou. A naivně idealisticky předpokládat, že se všichni budou chovat podle naší představy a podle nepsaných morálních zákonů, že se všemi bude jednoduchá domluva, že vám nikdo nebude házet klacky pod nohy, že zde nejsou chamtiví prospěcháři, kteří chodí přes mrtvoly, že zde nejsou vlivní sociopati, psychopati, atd., zkrátka předpokládat s naivním idealismem vše tady toto, to je skutečně znakem sice sečtělého a intelektuálního, ale zároveň prakticky nepoužitelného jelita. Můžete namítat, že se na celou věc dívám příliš pesimisticky. To vůbec ne. Jsem pro to, aby se lidé snažili o vyšší cíle a ideály ve společnosti, ale s určitým realistickým nadhledem. Jen se nad tím zamyslete. Takové mladé intelektuální jelito těsně poté, co opustilo školu, pokud se dostane k politické moci, tak takové jelito může svými, byť třeba ušlechtilými, nápady způsobit víc škody než zamýšleného užitku. Nebo bude takové jelito sežráno starými vlky prohnilého zabudovaného systému.
Otázkou tedy je: vychovávají naše vysoké školy v oblasti humanitně zaměřených oborů intelektuální elitu nebo spíše naivní nezkušená jelita? Podle mého názoru z obojí, ale těch jelit je o něco více než těch skutečných elit. Tohle je můj skromný názor na věc, který jsem si ustavil léty pozorování a studování na vysoké škole mezi právě oněmi budoucími elitami z humanitně zaměřených oborů. Nikoho jsem se v tomhle příspěvku nezamýšlel dotknout. A pokud se tak stalo, tak se omlouvat nebudu. Jestli se totiž někoho z toho všeho dotklo, pak by se nejspíš měl zamyslet, proč k tomu vlastně došlo. Inteligentního člověka se přece nemůže dotknout něco, co není pravda, že?
Obrázek:
Inteligenční přímka
