No ze základky si na učitele moc nevybavuji ani na nějakou historku s nimi. Snad jen si umím vybavit naši třídní. A jednoho učitele na fyziku co s námi v osmičce je na vodu Berounku. Takže moc vám o nich neřeknu.
Tam už je toho více. O tělocvikáři co mě nechal běhat místo fotbalu a i o druhém co nás přišel zachránit na Sněžku jsem už psal. Za zmínku stojí naše třídní i když byla přísná tak nás chemii a biologii dost naučila a vlastně naši třídu docela chránila. Jen díky ní jsme nedostali zmíněnou dvojku schování za tu Sněžku. Pak se mi vybaví naše češtinářka. Tu jsem měl moc rád, snad díky tomu že jsem vždy dostával dvě známky jednu za pravopis a druhou za sloh ně čeština nepřestala úplně bavit. A co víc naše češtinářka ve mě podporovala moje psaní a za to jí musím poděkovat i když moji práci při maturitních zkouškách nepochopila ani ona. :) Pak si vzpomínám na naši dějepisářku, jako kluci jsme ji vždycky žrali byla hezká ale občas si sní dělali taky srandu protože si kapesník schovávala do rukávu od šatů. Seděla vždy na katedře s nohou přes nehu... hmmm. Pak ještě si vybavuji naši angličtinářku ne protože by nás naučila angličtinu, to se jí opravdu moc nepovedlo, ale protože to byla taková stará paní kterou jsme přezdívali nehezky kýbl... měla totiž postavu která připomínala převrácený kýbl.
O co méně je zážitku ze základky o to více je jich z vejšky. Musím říct že to bylo docela panoptikum a vůbec tam tehdy vládl takový svobodný duch asi protože naše katedra byla v plenkách. Dnes už to tam takové není a když jsem slyšel že studenti už skoro nemají ústní zkoušky, ale jen testy tak mě to docela zklamalo.
No nicméně zážitků je plno. Třeba začnou mojí oblíbenou dvojcí na geologii Jetmarem a Jehličkou, byla to moc vyvedená dvojka jeden byl huben a truhej zavalitější postavy, oba měli dlouhé vlasy a nosily zásadně džíny a džínovou vestu přes tričko a přes rameno měli koženou brašnu, byly to staré máničky takže naše exkurze do terénu za geologickými poklady končili většinou na pivu v hospodě. Zkrátka tam vždy nějaká hospoda na trase musela být. Ale musí se jim nechat že jsme všichni geologii zvládly. Obávaná perla byl náš profesor na statistiku k němu se váže jedna opravdu zvláštní historka. On měl takový bodový systém a když jste nasbírali dost bodů tak jste prostě prošli i když jste nemuseli excelovat. A jednou takhle na pasování když už oslavy běželi v plném proudu tak vyhlásil soutěž že kdo sní tři granule pro psy tak dostane bod. Ano našli se někteří spolužáci kteří bod dostali. Třeba velká sranda byli jména profesorů protože když vás zpracování dřeva učí profesor Poleno nebo zoologii profesor Bejček tak se prostě musíte smát. Nejprapodivnější předměty byli závlahy na toho jsme měli takového zapáleného učitele co nám celé přednášky ukazoval zavlažovací zařízení. Ten předmět byl vůbec šílený, ale holky u něj měli výhodu, když si vzali sukni a dali si sním při zkoušce panáka té jeho pálenky tak to vždy dostaly. Nebo taková slečna co jsme měli na cvíka z pedologie ta byla velice hodná a důvěřivá. Vybavuji si scénu kdy z nějaké destilační soupravy ji začala tekutina téct na hlavu a ona tam tak bezradně stála, nebo když jeden spolužák si vymyslel do nějaké práce že existuje nějaký princip a podle něho to znamená to a to. A ona pak chudák celou noc hledala co že to je za princip a že o něm nikdy neslyšela.
Obávaný byl profesor ekonomie tam vždy spoustu lidí vyletělo. Hlavně test začal v 7 ráno a ústní jste se dostali třeba v 8 večer... a já jsem měl štěstí že už bylo sedum večer a on to chtěl urychlit a tak vyšel a zbyvajících studentů se zeptal kdo je kuřák, tak jsem se přihlásil a on jestli mi nevadí že se připravím na otázky v kabinetu kde normálně kouřil a já že ne, takže jsem měl štěstí a vzoreček který jsem úplně do písmene přesně neznal jsem mohl opsat z minitaháku. Dělá se to vůbec ještě dneska? Opisuje se z taháků?
Nebo když skupina mích spolužáků úplně dostala do kolen našeho profesora na geodézii. Byly jsme týden v terénu a každá skupina musela vyrobyt velice přesnou mapu nějakého území. A oni nivelovali a pak k večeru za ním přišli že jim to o kousek nevyšlo a on tak směle o jakej kousek 10 centimetrů? A oni že o víc. 15? A oni že o mnohem víc. Byl to totiž metr a půl. Tak na ně nevěřícně hleděl a vůbec nechápal jak se jim to mohlo povést se seknout při nivelaci o metr a půl. Nakonec s nimi druhý den prošel trasu a pak zjistil že místo výchozího geodetického bodu se odpíchly od nějakého zabetonovaného železa v mostku. :)
Vůbec musím říct že přestože nepracuji v oboru tak mi profesoři poskytli tak poutavé znalosti, které v dnešním životě používám dodnes a mohl bych ještě dlouho a dlouho pokračovat.
