Když už to sem 
Bylo to ještě v dobách komunismu kdy mě a moji ségru přihlásila mamka do programovacího kroužku. Nevím byl jsem v druhé nebo třetí třídě. Ano jeden ze skvělých nápadů naší maminky. Děti se naučili psát a čít tak šup ať už taky umí programovat.
V kroužku jsme se učili programovací jazyk Karel. A když se nám podařilo napsat program během hodiny včas tak jsme zbytek času mohli hrát hry. Vím že mě se to dařilo a tak jsem hrál hry, ale setře ne a tak si myslím že si nikdy nic nezahrála. ostatně její odpor k počítačům přetrvává dodnes, možná je to právě tím že jí to jako dítěti nešlo. Jediné co vám neřeknu je to co jsme hrály za hry... možná to byl pacman nebo něco podobného ale fakt už nevím, je to dávno, jen vím že monitory byli černobílé. :D
Další hra která mě potkala jako dítě byl Princ of Persia, na nějaké konzoly připojené k televizi. Vlastnili ji sousedovic děti u nás na chalupě, protože měli strýčka, který žil v západním Německu. Takže jedno léto jsme skoro bezezbytku za každého špatného počasí strávili s princem, kterého jsme hráli na střídačku. Nevím kdo z vás si to pamatuje, ale hrajete dokud neuděláte chybu a pak předáváte ovladač dalšímu spoluhráči. Je to hrozná zábava, protože všichni komentují a vykřikují pozor a všelijak vám radí. A když nehrajete tak zase fandíte vy a napjatě sledujete obrazovku. Cíl totiž máte všichni stejný a to aby Princ došel do cíle a zachránil princeznu.
Další vzpomínka se rýsuje u nějakého páskového stroje, myslím že to bylo Atari, které měl doma můj spolužák z gymplu. A tady aby jste se nedivili nás u toho zase sedělo hned několik a tak jsme do zblbnutí hrály tanky.
Ke gymplu se pak váže moje vzpomínka jak jsem dělal doprovod nemocnému spolužákovy a to buď tomuhle co měl Atari a nebo ještě Jirkovy co měl o rok později doma PC na kterém jsme takhle hromadně hráli Civilizaci, Simcity, Dunu, Lemings, Age of Empires a ke konci gymplu pak ještě Dooma a Queka a Heroes. Samo sebou spolužák nikdy nebyl nemocny ani ho nepřepadla náhlá bolest břicha, ale pokaždé nám to prošlo. Zkrátka doprovod nemocného spolužáka domu byla výborná věc. Dnes mě to zpětně trochu zaráží, ale což vždy jsme strávily celý den před blikající obrazovkou. :)
Po svém vlastním počítači jsem strašne bažil, ale nakonec mi ho rodiče koupily až když jsem se dostal na vejšku. Samo sebou her jsem hrál mnoho ale po těch letech mi utkvěl hlavně butterfly efekt z Maxe Payena. No ale předevšim to období vejšky bylo období Diabla. Velice záhy po tom co jsem hrál Diabo vyšlo Diablo 2 a sním přišel i multiplayer. A tak jsem s pár kamarády propařil nespočet nocí během těch 7 let. Tehdy jsem se taky naučil trochu víc anglicky, protože ve hře jste četovali s lidmy po celém světě. Obchodoval jsem na fórech s vybavením, které moje postava Paladina nasbírala ve hře. Nakupoval originální rozšíření ke hře. A vůbec asi jsem nic jiného nehrál, byla to zkrátka moje závislost. Dokonce jsem ani nikdy nepřešel na Wowko protože Diablo dvojaka byla pro mně vším. Proslíchalo se že vyjde trojka ale vzhledem k úspěchu WoW dal přednost Blizárd jeho vývoji na úkor trojky a tak Diabla 3 jsem se nikdy nedočkal.
Trojka vyšla teprve před pár lety, ale to už jsem hry nehrál. Moje kariéra IT se totiž obrátila k Linuxu. Začal jsem tak pro zábavu pracovat v jednom malém začínajícím pražském divadle a protože jsem byl ten kdo ví o počítačích nejvíce tak jsem se stal správcem sítě v podobě několika počítačů, které jsem stavěl opravoval instaloval a vůbec si s tím hrál. Samo sebou na všech tehdy běželo SETI@home. A protože linux nakonec běžel i u mě doma tak přestože jsem měl nainstalované Diablo ve virtualboxu tak už mě to netáhlo a spíš mě bavilo se hrabat v linuxu.
K období kdy jsem pracoval v divadle se vážou dvě hry. Začnu tou hezčí vzpomínkou a tou jsou Bulánci. Přitáhla to tam jedna baletka s kterou jsem to hrál tak dlouho až jsme spolu začali chodit. ----- ------ ----- ----- trochu jsem se zasnil, to už je dávno, ale zpětně kdysi jsem přišel na to že ona mě přes tu hru zbalila. :)
Druhá hra vázající se k období divadla byl Travian. Po asi dvou měsících jsem se na jednom servru dal do kupy s naší skupinou a protože jsme na něm nehráli od začátku tak jsme všichni přešli na novej server . Než naši soupeři dostavěli div světa tak uplynul rok. Za tu dobu jsem ne jednou měl nařízeného budíka v noci tak abych mohl obratem poslat někam armádu. Na konci jsem byl rád že už to skončilo, přeci jen být otrokem hry celý rok je celkem mazec. Ale zas na druhou stranu asi tak v půlce se dohodl sraz náš všech co jsme spolu hráli v jedné alianci a sjeli jsme se k jednomu z hráčů na Moravě. Je to hrozně vtipný takové hle setkání lidí co je člověk zná jen z internetu. Byl to fajn víkend. Výborně jsme zapařili. :)
A travianem skončilo moje hráčské období. A dnes už mám PC jen na práci. Ještě však musím tento článek doplnit o mobilní herní lini.
Samo sebou první mobilní hra byl had na nokii nejdříve na nokii 5110 a pak na nokii 3330. A protože jsem třicettřitřicítku měl osm let tak had mě dlouho nebavil. Ale díky linuxu a opensource jsem narazil na projekt otevřeného telefonu Openmoko. A jako správný nadšenec jsem si jeho druhou verzi Neo Freerunner koupil. To bylo ještě rok předtím než vydal Google prvního androida. Sice je pravda že telefon měl občas potíže telefonovat, neb v té mojí verzi byl nějaký bug a trvalo pár měsíců než přišla oprava, ale byl to čistý Linux. Měl dotykový displej a prostředí které se dalo ovládat rukama. Samo sebou k telefonu se prodával stylus na jemnější práci s různými programy. A hrál jsem na něm třeba DOOMa nebo Duke Nukem . Ale tento telefon především zmiňuji, protože jsem na něm hrál podle mně nejúžasnější mobilní hru. Dnes už by se asi nedala hrát, protože jste v ní kreslili právě stylusem. Byla to logická hra, která se jmenovala Numptyphysics. Museli jste vyřešit rébus v kterém figurovala gravitace. A tak třeba bylo potřeba nakreslit kameny na váhu nebo dokreslit překážku. Jestli máte nějakou verzi linuxu doporučuji na PC nainstalovat a skusit je to bomba. Telefom jsem používal jen rok a půl, protože jsem tvor líný a do rukou se mi tehdy dostal první Android v podobě telefonu G1, který mám dodnes. Na něm jsem pár her hrál. Používám ho do teď i po devíti letech a když se do něj teď koukám tak tam už mám jen hru na trénování paměti a 2048. Asi i když stále funguje ho budu muset vyměnit za nový neb Android 1.5 už je poněkud zastaralý a nic už na něj nenainstalujete.
Ještě takový vpomínkový dovětek. Co sbírali jste v mládí vajíčka? :) Vlk se u toho mohl uhnat. A když už jsem u těch mobilních herních zařízení tak ani nevím od koho, ale jeden čas jsem mel pujčeného gemboje nebo playstejšnportable oboje se sadou různých her. Také jsem občas u kamarádů v pokročilém věku hrál na různých konzolích, třeba box na wíčku a nebo Assasin Creeda a GTA na plajstejšnu.
Jo a a ještě jsem si vzpoměl hodně jsem taky mimo diabla hrál Oblivion, protože to taky byla taková nekonečná hra kterou jsem nikdy nedohrál a na linuxu ji pak už nerozchodil.
No uvidíme jestli mě ještě někdy počítačové hry přitáhnou, i když poslední dobou uvažuji třeba o nějakém obleku pro virtuální realitu. :)
