Na téma týdne mě samosebou napadly také lumpárny, ještě než jsem stačil dočíst první odstavec.
Jezdil jsem na různé tábory v dětství, ale jen z jednoho mě málem vyloučily. Tehdy se na něm dostávali něco jako důtky, říkalo se jim černý puntík. Dostávaly se za vážné přestupky a ten kdo nasbíral 3 tak jel domu.
První
Byla noc. Ve stanu s podsadou jsem ležel já a kamarád s dětství s kterým jsem chodil do oddílu Ondra. Kolem jedenácté přišla předchozí hlídka a probudila nás, že máme až do půlnoci hlídku. Tábor spal a hvězdnou nocí se neslo kvákání z přilehlého rybníka. Posadily jsme se na postelích a chvíli mžourali. Za chvíli jsem vytáhl Vineu a upili jsme. Vykoukli jsme ven, ale nikde nikdo jen chladná letní noc. Vůbec se nám nechtělo ze stanu ven. Stožár s vlajkou stál uprostřed tábora a mi ze stanu koukali na něj. Chvíli jsme popíjeli ještě Vineu z velké skleněné láhve a pak jsem se dohodli, že odkrejeme plachtu a budeme koukat ze spacáků na vlajku. A tak jsme taky udělali.
Nad ránem nás vzbudil vedoucí a dostali jsme vynadáno že v noci někdo ukradl vlajku. A tak jsme při raním nástupu s Ondrou dostali první černý puntík.
Druhý
Na táboře jsme měly smíšené oddíly, myslím tím jako od nejstarších po nejmladší. Mi jsme byli ti mladší. A každý den jeden oddíl musel uvařit večeři pro celý tábor. Pršelo a všichni jsme byly celý den zalezlí v táborové kuchyni, ale tak nějak se událo že jsme nic ten den neuvařily. Celý tábor dostal večer chleba s buřtem a náš celý oddíl dostal černý puntík.
Třetí
Bylo to dva dny před koncem tábora, co jsme se s Ondrou vydali do lesa za tábor. Bylo volné odpoledne a tak jsme se poflakovali po lese až naše kroky dorazily k vsakovací jímce. Byla to taková 1,5 metru hluboká díra kousek za kuchyní kam se lili splašky z kuchyně a vůbec nechutná špinavá voda z tábora. Chvíli jsem koukali na tu jímku plnou až po okraj špinavé páchnoucí vody. Myslím že to byl Ondra kdo prohlásil jestli ji přeskočím. A tak jsem ji přeskočil. To vám tak tluče srdce když skáčete v tmavém jehličnatém lese přes jímku, ale ta radost když nohama dopadnete na druhé straně. No zkrátka pořádný adrenalin pro malé dítě. Ondra ji také přeskočil. A když už jsme skákali nějakou chvíli tak nás napadlo to udělat zajímavější. Z širokého okolí jsme sesbírali jehličí a naházeli ho na hladinu vody, že skoro nebylo poznat kde ta jímka začíná a končí. Kde se vzal tu se vzal jeden kluk z vedlejšího oddílu kousek od nás v lese. Chvíli na nás koukal z dálky a pak přišel blíž a ptá se co tu děláme. A nás nenapadlo nic lepšího než mu odpovědět že tu skáčeme a jestli skočí taky. No a on skočil, ale zahučel až po hlavu v jímce. Tak jsme ho vytáhly a večer na nástupu schytaly třetí černý puňtík. Ještě že byl už jen den od odjezdu, protože se vedoucí rozhodli že moc nedává kvůli jednomu dni smysl tahat rodiče pro nás na tábor. A tak jsme zůstali až do konce a jeli s celým táborem vlakem do Prahy. Ještě si pamatuji, že se maminky pak ptaly co že jsme tropili... ale nedostali jsem vlastně vůbec vynadáno. A jak znám dnes naše rodiče, tak se spíš tomu potajmu tehdy smály.
