Ještě když Krtinka neznala Krtečka tak se jí rozbila kamna. Stará kachlová kamna na kterých tak ráda vařila lívance. Kachle už byly staré a také trubka orezlá a tak se jednoho dne stalo že trubka upadla a kachle popraskaly. I když se snažila ze všech sil trubku připevnit, tak stejně ze všech prasklin v kachlích se kouř valil do celé nory a štiplavé bílé obláčky zaplnily všechny krtčí chodbičky. Když se to stalo tak zrovna po mýtině poskakoval zajíc. A najednou viděl jak z krtinců stoupají bílé obláčky kouře. Zastavil se a pro sebe si povídá: Copak copak se to asi tam dole děje? Že by nám chytla zem pomyslel si. Úplně se lekl až zkoprněl. A když už chtěl rychle odskákat zkontrolovat svoji noru jestli v ní také nehoří tak najednou uslyšel kašel. Otočil se a spolu z kouřem z krtiny vylézala kuckající Krtinka.
"Copak se ti to stalo? Ona hoří zem?"
"Ale kdepak jen se mi rozbila kamna. Snažila jsme se je zpravit, ale oni kouří do všech chodbiček." Rozplakala se Krtinka
Zajíc přiskočil blíže a milým hláskem povídá "Tak neplakej, zem nehoří a kana se určitě dají opravit"
"Když já nevím jak?" Vzlykla.
"Tak se půjdeme zeptat moudré sovy, ona ví vše."
A sova také poradila, že v lese kachlová kana určitě umí spravit Krteček. A tak tehdy potkala Krtinka poprvé Krtečka. Ale o tom jak se potkali zase jindy milé děti.
