Poslední dobou mám tak málo času si najít delší klidné okno ve kterém bych rád napsal nějaký článek. A přitom se mi hlavou pořád honí nějaké myšlenky a nápady, které stojí za zveřejnění. Nebo alespoň si to myslím, protože můj mozek je dopaminový feťák.
Co si budeme povídat, tahleta nenápadná sloučenina je prostě důvod proč věci děláme a jak je děláme. A nenechme se mýlit že by jsme si nějak tu závislost budovali to spíš závislost buduje nás.
Začíná to už od dětství. Hned po porodu všichni jedou na dopaminu. Maminka je závislá na vůni dítěte. Protože její chování vůči dítěti vytváří vyšší hladiny oxytocinu a ten zas na oplátku vytváří víc dopaminu. Nebo spíše uvolňuje více dopaminu. A miminko no to jasně jede na dopaminu. Protože maminka dělá vše pro to aby se mu dopamin uvolňoval a ono nebrečelo.
Třeba taková maličkost jako jet se projet s dítětem v kočárku aby uslo, nebo když brečí tak sním houpete. Tak to je přesně o dopaminu. Otřesy v hlavě vyvolávají uvolnění dopaminu a dítě je spokojené a usne nebo přestane brečet.
Takže přátelé jedeme vtom všichni spolu hned co vstoupíme na tenhle svět. Náš mozek nás odměňuje dopaminem za vše co uděláme dobře. Usmějeme se jako miminko, usměje se maminka. Si to zkuste když jezdíte tramvají. Až zas uvidíte nějaké malé dítě v kočárku tak se na něj usmějte, s velikou pravděpodobností se usměje zpátky. Starší děti sedící v kočárku pak chvíli pátrají co po nich chcete a začnou s vámi komunikovat. Je to proto protože jejich život a dráhy v mozku se zesložitili a tak mozek hledá kýžený způsob jak uvolnit dopamin skrze nějakou akci. Dopamin je také velice propojen pomocí ganglií s pohybem a tak ztráta tvorby dopaminu v oblasti substantia nigra ve středním mozku způsobuje parkinsona.
Dopamin je pro nás naprosto důležitý protože nám pomáhá s pozorností, regulací pohybu, emocionální reakcí a učením. Ale na druhou stranu je jeho fungování označováno za viníka všech možných závislostí. Protože ty příjemné pocity chceme znovu a znovu a pro vyvolání nám už nestačí to co předtím a tak zvyšujeme dávky a intenzitu.
Ačkoliv naši předci nevěděli o dopaminu zhola nic, protože ho jeho funkci v mozku objevil až v polovině 50. let 20. století švédský neurobiolog a biochemik Arvid Carlsson, tak přesto už vlastně věděli. Takové rčení Jes dopolosita, pij dopolopita a nebo třeba můžu citovat Komenského:
„Základem zdraví a štěstí je střídmost ve všem, v jídle, v pití i v jiných požitcích. To je tajemství dlouhověkosti.“
Prostě už dávno věděli že to dopaminové šílenství je zhoubné i když neměli tuchu o jeho existenci.
Když se vrátíme se man Steemit tak vidíme že největší problém je tu vydržet. A víte proč? No protože začáteční uspokojení nijak nenarůstá. Prostě hlasy jsou hlasy a odměna je odměna. Speciálně při nízké ceně, lidé odpadávají, protože je to nestimuluje. Nevidí růst neuvolňuje se dopamin. A tak tu zůstávají vytrvalci, prostě ti co se v průběhu života naučili uvolňovat dopamin za vytrvalost, houževnatost odhodlání. Z tohohle pohledu si pak můžeme rozebrat naší malou partičku v #cesky docela vtipně. Třeba takové Actifit reporty jsou krásným příkladem. Na těch se vidí vytrvalci. I když 
Lidé mívají třeba období kdy se něčeho nemůžou nabažit a pak šmidra vydra a najednou to nechtějí. Je to zkrátka proto protože po čase všechno omrzí. Dnes je docela slovo dopamin celkem oblíbené, a všemožně se píše jak si stimulovat uvolňování dopaminu a tím pádem štěstí a spokojenost. Ale o té odvrácené straně se moc nepíše.
Proč cokoliv děláme?
Měli by jsme mít na paměti že jsme obyčejní feťáci. A pak už nám bude jasné proč je tak těžké jíst dopolosita, pít dopolopita a vůbec chovat se střídmě. Proč je tak těžké s něčím přestat. No je to složité protože dopamin nefunguje obráceně. Buď se uvolňuje a nebo ne. A tím že vaše tělo třeba potom co vysadíte nějakou drogu, třeba cigaretu řve po své látce na kterou si navyklo tak vy se snažíte udělat něco aby to přestalo jenže ono se to těžko přebíjí, když není nějaký antidopamin. Jako že by jste při přestání kouření při jakékoliv odezvě prostě uvolnily antidopamin a znegovali tuto odezvu. Ne ne vy musíte najít něco jiného něco dostatečně silného co uvolní tolik dopaminu aby jste přebili tu závyslost. Proto třeba nikotinovou závyslost přebyjete celkem dobře, ale tu sociální na kouření těžko, protože ta je propojena v naší psyché se vším možným, s pohodičkou s kafem s pokecáním s kolegou o pauze v práci, s odpočinkem od práce, s alkoholem s hospodou, s nervozitou, se stresem... jj je lepší si nezačínat.
A není to jen o cigaretách a jiných drogách. Jak někdo prohlásil: Vše je droga. A tak se nemůžete divit třeba tomu že 
Tohle zní celkem jednoduše, ale jakmile k tomu přidáte vše co jste zažili a co jste se naučili tak tu máte osobnost. Vaši osobnost. Za to jací jste právě vděčíte dopaminu a ne nadarmo se říká Starého psa novým kouskům nenaučíš. Asi Vás nikdy nenapadlo že tahle hláška je právě o dopaminovém feťákovy. Jj je to těžké, těžké se něco přeučit, když k tomu máte paměť a nejen tu v mozku ale i tu somatickou, tedy tu ve tvaru Vašeho těla.
Nejvíce mě rozsekává ta dnešní doba, kdy máte být sami sebou najít v sobě pravé já a jít do toho na plno. Je to jako když Vám radí feťák jak lépe fetovat.
No a moje chvilka klidu skončila a tak o dopaminu a vyšších zákoutích labyrintu života zase příště.
