Tak tohle je vlastně podobný děj jako u předchozího příspěvku.
Když jsem se odstěhoval od rodičů na vejšce tak to bylo právě do bytu po babičce. už jsem tam nějaký pátek bydlel. A jednou takhle jsem ležel v noci v posteli. Když tu najednou jsem měl takový zvláštní pocit a můj mozek z ničeho nic začal splašeně vzpomínat na babičku. trvalo to docela dlouho a měl jsem takový pocit jako kdyby tam v tom bytě byla. A pak najednou mi přišla informace že mám jít otevřít okno. Bezmyšlenkovitě jsem v noci vylezl z postele a šel k oknu. Otočil jsem kličkou a otevřel okno. A najednou jako kdyby ve mě něco luplo, takový nějaký zvuk se ozval v mém těle. A mě se najednou chtělo brečet. A tak jsem brečel a přitom my proběhla myšlenka že jsem právě vypustil ducha babičky z okna ven na svobodu a že to je tak správně. Po chvíli jsem se cítil takový uvolněnější a lehčí.
kdo ví jak to s duchy vlastně je? Či jestli naše mysl umí vykouzlit věci mezi nebem a zemí. Kdo ví. Ale tohle jsem opravdu prožil a tak si to dodnes pamatuji.