Původně jsem chtěl psát o úplně jiné knize, ale k té ještě nebyla uvolněna autorská práva. Spokojím se tedy s neméně zajímavou knihou, byť z úplně jiného žánru. Snad některé i tak zaujme.
Čtenářský deník
Nedávno jsem brouzdal na webu Českého rozhlasu a zaujal mě velmi zajímavý projekt s názvem „Čtenářský deník“ a podtitulem „Vem Boženu do metra!“. Tento projekt si klade za cíl, šířit klasická literární díla mezi širší veřejnost a představit je i těm, které neoslovuje četba, ale nevadí jim poslech mluveného slova. Český rozhlas tedy připravil a stále připravuje audionahrávky četby literárních děl, jak těch notoricky známých, tak těch méně známějších.
Dle mého názoru jde o skvělý počin, který by mohly ocenit například i žáci středních škol, kteří mají k jakékoli četbě nepřekonatelný odpor (pokud tedy nejde o čtení příspěvků a komentářů na jejich facebookovém profilu). Sám totiž znám několik lidí, kteří sice sami nečtou, z různých důvodů, ale audioknihy poslouchají rádi. Dokáží je poslouchat jak při cestování, tak i doma při odpočinku nebo třeba třeba před spaním. (Vždyť už malé děti mají rády pohádku na dobrou noc.)
Karel Poláček (1892-1945)
Nechci opisovat živtopis tohoto autora, ten si může každý najít sám (i na internetu je jich spoustu, např. zde). Proto se omezím jen na pár vlastních slov.
Maloměšťák se širším rozhledem a různorodými zájmy a zálibami, který se nabál novinařiny a dělal ji jak nejlépe svedl. V literární tvorbě se vracel do míst, která znal a k událostem, které povětšinou sám prožil. Psal především o maloměšťácích, avšak nejen pro ně. Osobitým způsobem se snažil přiblížit pestrý život na malém městě i váženějším čtenářům z velkoměsta. Maloměšťákům se zase snažil ukázat, že ne vše je tak důležité, jak se může zdát, pokud budou schopni podívat se na daný problém s odstupem a nadhledem. V jeho dílech můžeme pozorovat úžasný smysl pro humor, ale také tragičnost a bolest, kterou si Poláček mohl několikrát zakusit na vlastní kůži. Hlavním námětem jeho děl je lidskost se všemi jejími aspekty. Humorné situace, každodenní všednost, životní tragédie, snaha vymanit se z vlastní bezvýznamnosti.
Ani tváří v tvář smrti, nepřestal Poláček tvořit pro pobavení svého publika, pro podporu a odlehčení nejtěžších životních situací. Poslední díla zvládal tvořit i za plotem koncentračního tábora.
Nyní již ke knize samotné
Snad každý z nás zná alespoň název díla Bylo nás pět. Někteří jej měli v seznamu povinné četby, jiní z něj četli v hodinách českého jazyka na základní škole, jiní jej sami četli nebo shlédli stejnojmenný seriál na televizní obrazovce. Jiní název díla alespoň slyšeli ve školních lavicích, když se probírala česká literatura 20. století.
Příběh o životě na malém městě v období tzv. první republiky. Příhody, které prožívá pětice kamarádů, vypráví jeden z nich, syn majitele Koloniálu. Petr Bajza by se viděl raději kdekoli jinde, než kde jej za několik let vidí jeho rodiče. Proto se ve svém vyprávění nezaměřuje jen na události všedního života, ale zvláštní význam přikládá opravdu významným událostem, samozřejmě z dětského pohledu. Nezapomene nám popsat své kamarády, další obyvatele města, ani poměry, které v něm panují.
„Naši si myslí, že až budu velký, že budu sedět na kanceláři v teple, lidi budou přede mnou smekat, ale já budu olizovat kolky. A budu si posílat pro párek. To se mi nechce líbit.“
(Petr Bajza, hlavní hrdina knihy Karla Poláčka Bylo nás pět)
Poláček v tomto, snad svém nejznámějším, díle dává na odiv své mistrovství slova. Bravurně využívá nářečí, rčení i různé fráze, různé osoby i sutace zvládá popsat s užitím minimálního počtu slov. Mnohými sice toto dílo není hodnoceno tak dobře, jako jiné Poláčkovy knihy, ale rozhodně patří mezi jeho nejznámější díla a má své osobité kouzlo.
Pokud příběh neznáte nebo si jej chcete jen přimonenout, směle do toho. Chcete-li si příběh přečíst, navštivte nejližší knihkupectví, antikvariát nebo třeba pobočku veřejné knihovny. Všude tam knihu jistě seženete a pokud ne, jistě vám poradí, kde a jak k ní přijít.
Pokud nepatříte mezi knihomoly a máte raději poslech, pak mám pro vás také řešení. Zaposlouchejte se do příběhu v podání Davida Novotného, který byl nahrán pro Čtenářský deník v letech 2016 a 2017 ( v režii Markéty Jahodové).
Audionahrávky naleznete zde.
Dovětek
Tímto příspěvkem jsem vám nechtěl jen představit audionahrávky četby z knihy Bylo nás pět. Chtěl jsem také ukázat, že když dva dělají totéž, nemusí to být totéž. Příspěvky na Steemit lze tvořit i bez zbytečného vykrádání cizí tvorby.
PT