Každý má rád obložené chlebíčky. A kdo tvrdí, že ne, tak není upřímný.
Obložené chlebíčky jsou úplně nejlepší jídlo. Ostatně, je to český vynález. Vynalezl je začátkem minulého století pražský lahůdkář Jan Paukert v Praze-Karlíně, když jeho zákazníci požadovali něco většího než jednohubka ale zase menšího, než obložený chleba. Chlebíčky "na tři kousnutí" byly tak akorát.
Představte si teď, že si koupíte na svačinu nebo na večeři pár obložených chlebíčků. Měkkoučká nadýchaná veka s jemnou kůrkou. Lehce pikantní pomazánka. Tenoučké, nařasené plátky šunky. Ozdobně nakrájený sýr. Vajíčko, vějířek okurky...
Doma si vytáhnete pěkný tác, vyrovnáte na něj ty chlebíčky, vezmete si ubrousek, připravíte si k tomu něco dobrého k pití, pohodlně se usadíte a užíváte si. Super?
Teď si představte stejnou situaci. Donesete si domů krabici chlebíčků, ale místo servírování je vysypete do kýble a zamícháte. Sednete si k tomu a dáte se do jídla.
Děsivá představa? Proč? Obsah toho kýble je do posledního detailu, do posledního plátku šunky a okurkového vějířku totožný s tím, co bylo v předchozím odstavci. Stejná pomazánka, stejná nadýchaná veka, stejný ozdobně nakrájený sýr. Stejný obsah.
Jen forma je jiná.
Nechci říkat, že forma vítězí nad obsahem. To ne. Navoněné a pocukrované hovno je pořád hovno. Ale nevhodná (nebo odfláknutá) forma, nezvládnutý způsob servírování, může i ten nejlepší obsah úplně pohřbít. A jako je škoda těch dobrých chlebíčků servírovaných v kýblu, tak je škoda i dobrého článku, "servírovaného" velmi nedbalým způsobem.
Přiznávám, že mě k napsání tohoto článku inspiroval 
Poučení z článku? Člověk by si neměl rozmýšlet, o čem bude psát, když nakupuje v supermarketu. Protože jak to vypadá, dnes na večeři budou obložené chlebíčky.
PS: hlavně by člověk neměl psát článek, když vaří oběd. Spálil jsem rejži. Ještěže máme slepice...
