Ve dnech 17. - 19. srpna 2021 provedla Armáda České republiky evakuaci českých občanů, zaměstnanců české ambasády a jejich afgánských spolupracovníků z Kábulu do Česka.
Na Twitteru při té příležitosti se objevil následující tweet, vlastně dotaz:
Podplukovník Zelinka z 43. praporu výsadkářů na to odpověděl po vojensku, stručně a velmi výstižně:
Je to naprostá pravda. U věcí, na které je armáda cvičená, platí, že výsledek je důležitější, než metody k jeho dosažení. Výsledek "udělali jsme všechno podle předpisů, ale bitvu jsme prohráli" je nepřijatelný, zatímco "improvizovali jsme, ohýbali pravidla, ojebali co se dalo a vyhráli jsme" je slavné vítězství. Fair play patří do sportu, ne do reálného boje.
Je mi jasné, že evakuační lety českých vzdušných sil měly do předpisů ICAO hodně daleko. Kábulské řízení letového provozu pracovalo někde mezi chaosem a rozvratem, nejčastější pokyn z věže byl "at own risc" a organizaci provozu si defacto domlouvali piloti sami mezi sebou.
Na druhou stranu, to, že státní správa pracuje přesně opačně, není její chyba, ale je to její vlastnost. Státní úředník nemůže, vlastně ani nesmí konat jinak, než mu přikazuje zákon a předpisy. A každou odchylkou riskuje, že jeho rozhodnutí bude právně napadeno a anulováno. Což zní dobře - chaos ve státní správě asi nechceme. Na druhou stranu, rigidní lpění na předpisech může lecjaký proces nejen zdržet, ale doslova paralyzovat. Velké zkušenosti s tím mají například Děti země, zdržující výstavbu dálnice u Přerova už snad nějakých 15 let.
Tak se ptám, v naší Hive bublině: pracujete jako stát nebo jako armáda? Jsou pro vás důležitější metody nebo výsledky? Já, když jsem v minulosti dělal šéfa týmu lidí, tak mě zajímaly jen výsledky a o jejich metodách jsem raději ani nic nechtěl slyšet. Ale měl jsem kolegy, pro které bylo naopak nejdůležitější "neudělat chybu", nikdy nejít do rizika, nikdy neimprovizovat, být za každých okolností krytí předpisem, vyhláškou, zákonem.
Apropó, bát se udělat chybu. Kdysi jsem četl tento citát: Nikdy netrestám své podřízené za to, že udělali chybu. Trestám je, když tu chybu stále opakují. Jako šéf jsem se tím snažil řídit, jako podřízený se v tomto duchu snažím "školit" své šéfy.
Takže jak? Glorifikace výsledků nebo lpění na správných prostředcích a metodách? Jeden starý a chytrý rabín říkal, že "pravda je někde uprostřed".
