Když jsem si včera pročítal twitter, tak jsem v jednom příspěvku objevil zajímavou věc. Toaletní lopatku.
Popravdě řečeno, i v tom samotném příspěvku řada lidí tápala, co to ta toaletní lopatka může být a jak se používá.
Inu, když jste v přírodě, a tělo si poručí, tak touto lopatkou vyhrabete jamku, do jamky odložíte to, co tělo již nepotřebuje, zahrabete to a zahladíte stopy.
Musím říct, že mě to přimělo k zamyšlení. Sám se v přírodě pohybuji poměrně často. Nicméně často i na odlehlých místech, kde si myslím, že odložený exkrement nevadí. Ostatně, v závislosti na roční době, na počasí a na množství koprofágního hmyzu ta věc stejně samovolně zmizí většinou tak do 48 hodin. Větší problém než samotný kuliš může být použitý papír či ubrousky, ale na odlehlém místě ani to snad nevadí a příroda si i s tím poradí.
Ale umím si představit třeba skupinu více lidí, tábořících den či dva na jednom místě, a tam bych už jakési využití pochopil. Přece jenom obeslat si tábořiště kolem dokola není až tak ono.
V jedné diskuzi padla námitka, že když člověk už naléhavě musí, tak nemá čas na vyhrabávání jamky. Takže kopat si toaletní jamku preventivně? Nebo vykopat jamku posléze a kuliše do ní přenést? A co když to bude řídké? Příliš mnoho otázek...
Na prvním obrázku je skládací plastová verze, na tom druhém je hi-tech provedení z leteckého duralu. Pokrok nezastavíš.
Popravdě řečeno, já jsem příznivcem moderních a technických řešení. Nicméně tady jsem nejistý.
Chodíte v přírodě? A zahrabáváte?
Jazyková poznámka pod čarou: v souvislosti s psaním článku jsem si vyhledal slovo koprofágní, a s ním jsou příbuzná slova koprolit, koprolálie a koprofilie. Takže to vypadá, že když jdou věci do kopru, nejdou do aromatických bylin, ale spíš někam jinam.
