Sometimes you take photos and then struggle with what to do with them. I’m not talking about completely failed shots that go straight in the trash; rather, I mean the kind of pictures you feel have potential, but you can't quite capture it effectively.
Yesterday, I took a few photos in the fields around the hot summer noon. I know that midday light isn’t typically ideal for photography, but in the moment, it seemed okay to me.
The problem arose when I got home and transferred the photos from my camera to my computer.
They looked flat to me. I boosted the contrast, but that just increased the color saturation. Then I reduced the saturation, and the photos became dull. It felt like a vicious cycle.
I struggled with this for a while, but it became clear that there was no easy solution. Finally, in a moment of desperation, I decided to convert them to black and white. It turned out to be a good idea.
Instead of the fruitless battle with colors that just wouldn't harmonize, the structure of the images stood out, the contrast was enhanced, and details emerged that would have been lost in color. The photos gained drama and depth, allowing the viewer to focus on the composition and atmosphere.
People often say that black and white photos are a cliché of pseudo-artistry. Maybe they are. But in this case, I’m really happy with the black and white results.
Někdy člověk udělá fotky a pak si s nimi neví rady. Teď nehovořím o vyloženě nepovedených fotkách, které potří do koše, ale mám na mysli fotky, o kterých si člověk myslí, že „tam něco je“, ale nedaří se to nijak rozumně uchopit.
Včera jsem udělal pár fotek v poli, někdy kolem horkého letního poledne. Já vím, polední světlo nebývá zrovna fotograficky ideální, ale v ten okamžik, kdy jsem to fotil, mi to připadalo OK.
Problém nastal, když jsem přišel domů a natáhl fotky z foťáku do počítače.
Fotky mi připadaly nevýrazné. Tak jsem zvýšil kontrast, ale tím se zase zvedla barevná saturace. Tak jsem stáhnul saturaci, a fotky se staly nevýrazné. Začarovaný kruh.
Nějakou dobu jsem se s tím mořil, ale čím dál tím víc se ukazovalo, že to nemá řešení. Až poslední akt zoufalosti byl nápad: dám to do černobílé. A ukázalo se, že to byl dobrý nápad. (Genesis 1:31)
Místo bezvýsledného boje s barvami, které prostě nešlo sladit, vynikla struktura, umocnil se kontrast a vynikly detaily, které by v barevné podobě zanikly. Fotky dostaly dramatičnost a hloubku a umožnily divákovi soustředit se na kompozici a atmosféru.
Někdy se říká, že černobílé fotky jsou pseudoumělecké klišé. Může být. Ale v tomto případě jsem s černobílou velmi spokojený.
When there aren’t enough clouds, we can always add some. (Chimneys of the Precheza chemical plant in Přerov.)
Když je těch mraků málo, tak přidáme. (Komíny chemičky Precheza Přerov.)
This shot might be my favorite. The sky has texture, and the path in the field along with the horizon creates a guiding line for the viewer's eye. The figures add scale and dimension to the scene.
Tenhle snímek se mi líbí možná nejvíc. Obloha má strukturu, cesta v poli a obzor vytvářejí trasu, která vede pohled diváka, postavy tomu dávají měřítko a rozměr.
And in the last photo, I only noticed at home on my computer that I had unknowingly captured an ET alien. You can only see its head with antennae, but it's still proof. They are among us!!
A tady na poslední fotce jsem si až doma na počítači všimnul, že jsem nevědomky vyfotil mimozemšťana. Sice je z něj vidět jen hlava s tykadly, ale i to je důkaz. Jsou mezi námi!!
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
