Když 
Máme většinou nějaké ponětí o Desateru. Ale judaismus jde mnohem dál. V Tóře lze najít až 613 nejrůznějších příkazů, zákazů a nařízení. Mnoho z nich je dnes už neupotřebitelných, protože mají kontext ke starověkému kultu a rituálům, souvisícím s Chrámem, který byl zničen v roce 70 Římany a zatím nebyl obnoven. Ale i u těch ostatních přikázání panuje určitá nejednotnost mezi Židy ortodoxními, konzervativními a reformními v tom, která přikázání mají ještě v dnešním světě smysl a která už ne.
Když letěl do vesmíru první izraelský kosmonaut, rada jeruzalémských rabínů prý zcela vážně řešila problematiku ranních a večerních modliteb, jelikož v raketoplánu na oběžné dráze slunce vychází a zapadá několikrát za den. Dohodli se, že v těchto případech se čas modliteb bude řídit jeruzalémským časem. Jestli to Ilan Ramon, pokoj popelu jeho, dodržoval, to už se nedozvíme.
Hodně příkazů a zákazů se vztahuje k největšímu židovskému svátku, což je šabat. (Super náboženství - zatímco křesťané mají největší svátky, Vánoce a Velikonoce každé jen jednou v roce, Židé mají největší svátek týden co týden.) O šabatu se nesmí dělat hodně věcí - hlavně pracovat a cestovat. A někdy bývá problém s definicí. Odjet na návštěvu k příbuzným do sousedního města je cestování, nade vší pochybnost. Ale co jet z centra města na periferii, je to cestování? Do sousední čtvrti? Sousední ulice? Do sousedního domu? Stanovit přesné definice, přesná pravidla a výklad všem náboženským příkazům, to byla práce rabínů, z nichž někteří se proslavili svými traktáty na toto téma. Takže k tomu cestování: židovské obyvatelstvo ve městech si obvykle vytyčilo nějaký přesně definovaný prostor či okrsek, ve kterém byl o šabatu povolený pohyb a nejednalo se o cestování. Zatímco překročení hranic tohoto prostoru se už za "cestování" považovalo. Že vám to něco připomíná? Ano, ghetto. Původně nevzniklo jako místo, kam si křesťané shromáždili Židy aby je měli pěkně pohromadě, ale vzniklo právě z takových praktických náboženských důvodů.
Mimochodem, četl jsem v knize od jednoho polského námořníka, že před 2. světovou válkou hodně Židů cestovalo parníky z Evropy do Ameriky. (Říká se, že v New Yorku žije víc Židů než v Izraeli.) A během cesty, když se blížil šabat, tak rabín, co každou takovou výpravu doprovázel, vybral od svých souvěrců nějaké drobné peníze, šel do lodní kanceláře za lodním účetním, a za nějakých deset dvacet dolarů tu loď formálně koupil. V takovém případě byli Židé vlastně "doma" ve svém a zákaz cestování tak byl naplněn. Autor popisuje humornou příhodu, kdy lodní účetní zrovna nebyl přítomen, takže rabín se svým požadavkem na odkoupení lodi šel přímo za kapitánem, který ovšem do těchto transakcí nebyl zasvěcen a nechápal, proč ten divný stařík chce koupit jeho loď a rabín zase nechápal, kde je najednou problém, když tak se to dělalo vždycky.
Se šabatovými zákazy byla vždycky potíž. Například když o šabatu vypukne požár, je v pořádku pracovat na záchraně sebe a ostatních lidí. Ochrana života má v judaismu absolutní přednost před vším ostatním. Židé měli vždycky dost starostí o přežití jako takové než aby si ještě hráli na mučedníky pro víru. Takže zachránit sebe a ostatní z hořícího domu je OK. Ale zachraňovat o šabatu majetek, to už možné není. O šabatu je zakázáno pracovat, tedy i nosit věci, a majetek žádnou prioritu v tomto případě nemá. Nebyli by to však Židé a rabíni, aby v svých traktátech nenašli aspoň částečné řešení. Totiž oděv se považuje za součást osoby a ne za "nesenou věc". Takže při požáru o šabatu lze zachránit aspoň některé svršky tak, že si člověk oblékne všechno co se dá a tak vyběhne z domu ven (a pokud je ta možnost, tak to venku svlékne a udělá to opakovaně). A jestli se dá v takovém případě na sebe "obléknout" i nějaký lehčí nábytek, to už je taky věc individuálního posouzení... Připadá vám to absurdní? Z pohledu ortodoxního judaismu ne.
Někteří ultraortodoxní Židé si třeba o šabatu pomocí sichrhajcky přišpendlují kapesník v kapse. Není to kvůli kapesníkovým zlodějům. Totiž kapesník, vložený do kapsy "jen tak" je nesená věc, tedy o šabatu nepřípustná. Zatímco přišpendlený kapesník je součást oděvu, takže OK.
Chcete si zahrát na rabíny? Zkuste vyřešit tuhle situaci:
O šabatu je zakázáno nosit věci, tedy je zakázáno nést kámen. Je dovoleno ale nést dítě, protože dítě není "věc". Jak podle vás řešit situaci, když potřebujete nést dítě, které drží kámen?
Řešení (a hlavně zdůvodnění), které jsem četl, bylo pro mě docela překvapující a napíšu ho pak do komentáře.
O šabatu se nesmí mimo jiné i psát. Takže i když já sám nemám tu potřebu, tak tady se zachovám stylově. Článek jsem napsal v pátek odpoledne a nechal v sobotu publikovat automaticky 😁
