In a few weeks, I will have my five-year anniversary here on HIVE. For five years, I have been wasting your time and taste with my photos and articles. So I ask myself: isn’t it a good time to move further? To open another door to some unused chamber, sweep out the dust and cobwebs, and paint it...
Paint it?
The idea was born, and the spark of God ignited a stack.
I bought paints, brushes, papers, and various other necessary knick-knacks, and I’ll start ruining your taste in a different way than with photos.
Look, I’m a beginner, and I’m starting things I haven’t done before. But even Leonardo da Vinci had to start somehow.
I asked smart people how long it takes for someone to learn to paint. They said:
I skipped abstraction. Not that I don't enjoy it; I even have some abstract work tattooed on my skin, but paradoxically, I consider it the harder discipline. I started with landscapes: unlike portraits, a landscape doesn’t protest when you add a hill or a few extra branches.
Za pár týdnů budu mít pětileté výročí tady na HIVE. Už pět let mařím váš čas a vkus svými fotkami a články. Tak si říkám: není vhodná doba se posunout někam dál? Otevřít další dveře nějaké zatím nepoužívané komnaty, vymést z ní prach a pavouky, vymalovat ji...
Vymalovat?
Nápad se zrodil, jiskra Boží zapálila stoh.
Koupil jsem si barvy, štětce, papíry a různé jiné potřebné bebechy, a začnu kazit váš vkus i jiným způsobem, než fotkami.
Hele, jsem začátečník a rozjíždím věci, které jsem dřív nedělal. Ale i Leonardo da Vinci musel nějak začínat.
Ptal jsem se chytrých lidí, za jak dlouho se člověk naučí malovat. Tak prý:
Abstrakci jsem přeskočil. Ne že by mě to nebavilo, sám mám nějaké abstraktní dílo i vytetované na kůži, ale paradoxně to považuji za tu těžší disciplínu. Začal jsem krajinami: totiž na rozdíl od portrétů, krajina neprotestuje, když jí přimalujete kopec nebo pár větví navíc.
This is not my first painting — it's actually the third. I don’t have my own distinctive style yet, so I learned a bit from Impressionists. I might stick with this, or I might try other paths; who knows? And I won’t be pushing this here as often as photos. But I have a feeling that I will probably enjoy it.
We’ll see.
Tohle není můj první obraz — ve skutečnosti je už třetí. Ještě nemám svůj osobitý styl, tak jsem se trochu poučil u impresionistů. Možná u toho zůstanu, možná budu zkoušet i jiné cesty, kdož ví. A nebudu to tady tlačit tak často, jako fotky. Ale mám takový pocit, že mě to bude asi bavit.
Uvidíme.
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
