To jsem tak sekal trávu na jedné horské louce, benzínová strunovka ječela až se hory zelenaly, ale co naplat, posekat se to musí. Když tu náhle vidím, jak na mě synek zuřivě gestikuluje. Co asi chce, říkám si. A vypínám sekačku, abych ho slyšel. Synek ale ani pak neříkal nic, a pořád jenom tiše gestikuloval.
Ukazoval směrem ke stará plané hrušce. A tam, asi padesát metrů ode mě (a od mé benzínové strunové sekačky) postával srnec. A krmil se spadaným ovocem. Tak jsem si zašel pro foťák, protože situace si žádala zdokumentování.
Srnec si hleděl svého, a v klidu pózoval. Nechal mě udělat pár snímků, a pak v klidu odešel. Celkem civilizovaně.
Možná byl na lidi a hluk motorů zvyklý. Možná byl jen povahou lhostejný ignorant.
A nebo měl vzteklinu - to prý zvířata taky ztrácejí plachost. Tak štěstí, že nás všechny nepokousal.